Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Majetkové vyrovnání s církvemi je politická rozbuška

Majetkové vyrovnání s církvemi je politická rozbuška

Rozhodnutí koaliční vlády předložit parlamentu návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi je politicky výbušným krokem. Účelem tohoto tvrzení není jakkoliv zpochybnit, že by stát měl odškodnit církve za majetek, který jim byl zkonfiskován po 2. světové válce, zejména pak po nástupu komunistického režimu. A účelem není ani zpochybnit výši dohodnuté částky—83 miliard korun--, která se při splátkách rozložených do 60 let vyšplhá s úroky na zhruba 270 miliard korun.

 

Účelem je zasadit vládní rozhodnutí do politického kontextu, a ten není záměru vlády nikterak příznivý. První vážnou chybou je už načasování vládního záměru. I kdyby to stokrát nebyla pravda, skutečnost, že vláda přispěchala s návrhem zákona těsně před prezidentskou volbou, jenom posílí spekulace, že se jedná o politický obchod mezi Občanskou demokratickou stranou a lidovci, jehož účelem je zajistit znovuzvolení Václava Klause.

Spojování zákona s prezidentskou volbou je velmi nešťastné, a může to poškodit jak ODS, tak lidovce, tak samotného prezidenta. Navíc oslabuje morální podtext vládního záměru, který by za jiných okolností byl veřejnosti lépe sdělitelný.

 

Česká veřejnost není tradičně církvím nakloněna, takže navrhovaný zákon by bylo obtížné veřejnosti prodat za každých okolností. Bude-li ale ještě navíc obtížen zjednodušujícími spekulacemi, které se jistě vynoří, že se údajně jedná především o promyšlený obchod, je pravděpodobné, že návrh zákona u veřejnosti narazí.

 

Problémem je také celková částka. Opozice bude jistě chtít vědět, jak přesně vláda dospěla právě k sumě 83 miliard, a jak—a to zejména—byla vypočítána částka 270 miliard. Jinými slovy, proč jsou jak úroky, tak samotný splátkový kalendář dohodnuty tak, že celková částka vyšplhá k tak závratnému číslu.

 

Mluvíme-li o číslech, opozice si jistě nenechá ujít příležitost, aby nezdůraznila, že vládní koalice je ochotna vydat tak enormní sumu v době, kdy občanům ordinuje úsporná opatření, a že tak obrovské částky ze státního rozpočtu mají dostat právě ne příliš populární církve. V tomto kontextu bude mít vláda těžký komunikační úkol, když se bude snažit vysvětlit, že je to vše pro dobrou věc, jako je například větší odluka státu a církví, nebo uvolnění majetku, se kterým kvůli nedořešeným restitučním sporům s církvemi stát a obce nemohou disponovat. Zatímco totiž majetkové problémy se týkají jen konkrétních obcí, návrh na majetkové vypořádání s církvemi je celoplošný, a dotkne se tedy všech daňových poplatníků.

 

Dalším problémem pro vládní koalici je skutečnost, že státem uznaná dlužná částka bude zahrnuta do deficitu veřejných rozpočtů. Jak upozorňuje například člen stínové vlády ČSSD Jiří Havel, vzroste vládní deficit podle metodiky ESA95 o dvě až tři procenta, čímž se Česká republika dostane mimo konvergenční program pro plnění maastrichtských kritérií, jež jsou nastavena pro přijetí společné evropské měny.

 

Opozice jistě bude klást otázky, zda se vládě, zejména euroskeptické ODS, vlastně takovéto navýšení deficitu nehodí vzhledem k tomu, že přijetí eura neustále odkládá. Česká republika totiž v současnosti maastrichtská kritéria de facto plní, a jelikož se v přístupové smlouvě zavázala společnou evropskou smlouvu přijmout, byl by na ní nepochybně vyvíjen stále větší tlak z Bruselu, aby zavedení eura přestala zdržovat. Jinými slovy: opozice se bude ptát, zda to vše není záměr a zda se ODS s pomocí tohoto zákona spíše nesnaží torpédovat včasné přijetí eura, než že by se snažila vyjít vstříc církvím. Jisté je, že kdybychom plán na majetkové vyrovnání zasadili do kontextu dřívějších postojů ODS a prezidenta Klause, pak je náhlá vstřícnost k církvím spíše záhadou.

 

I tak bude muset Česká republika pro tak razantní případné vybočení z konvergenčního programu vyjednat v Bruselu výjimku, jinak jí mohou čekat sankce. Opozice bude mít tedy dostatek munice na vládu útočit.

 

Politické dopady oznámeného plánu budou nejnepříjemnější pro lidovce. Veřejnost bude právě je vnímat jako hybnou sílu za tímto plánem. Na popularitě jim nepřidají ani obvinění, že zákon je předmětem politického obchodu s ODS.

 

Je to navíc ze strany lidovců velmi nejistá sázka, protože ani občanští demokraté nejsou úplně jednotní v pohledu na navrhovaný zákon. Lidovci přitom nemají žádnou jistotu,  že když pomohou ke zvolení Václavu Klausovi, nenajdou někteří zákonodárci z řad ODS důvody majetkové vyrovnání v navrhované podobě nepodpořit. Jejich výhrady se přitom nemusí týkat plánu jako takového, ale jen zdánlivých detailů, jako je výše úročení nebo způsob výpočtu odškodnění.

 

Levicové opozici se tedy nabízí široká škála reakcí, přičemž téměř vše hraje do jejích rukou. Vláda by mohla tento předpokládaný útok odvrátit snad jenom za předpokladu, že skutečně dobře veřejnosti objasní, že v konečném důsledku může být navrhované majetkové vypořádání s církvemi prospěšné jak pro stát, tak pro církve, tak pro daňového poplatníka. Jenže největší slabinou současné vlády je právě komunikace, takže lze předpokládat, že se vláda spíše ocitne v těžké defenzivě.

 

ČRo 6, 24.1.2008