You are here: Home Members redaktor's Home Mentální procesy Šarocha a veřejný zájem

Mentální procesy Šarocha a veřejný zájem

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman při vysvětlování zmatku, který vypukl po úniku informace, že dozorující státní zástupce Jaroslav Šaroch navrhuje zastavit trestní stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo, řekl, že ho nezajímají „mentální procesy“ Šarocha, bude ho zajímat až oficiální rozhodnutí. Tento výrok je ale značným zjednodušením situace, která únikem informace nastala.

Zeman vysvětlil, že i kdyby Šaroch vskutku podstoupil ke schválení nadřízenému státnímu zástupci koncept, v němž argumentuje, že by trestní stíhání mělo být zastaveno (což by znamenalo po čtyřech letech jeho dozorování kauzy Čapí hnízdo změnu jeho právního názoru), nic to zatím neznamená, protože rozhodnutí může být učiněno jen po schválení jeho „konceptu“ nadřízeným státním zástupcem. Navíc i pak může být takové rozhodnutí přezkoumáno Nejvyšším státním zástupcem, tedy samotným Zemanem.

Potíž je v tom, že únik informace o výsledku „Šarochova mentálního procesu“ vytváří situaci, která se svými parametry a důsledky dost liší od situace, v níž by vše proběhlo tak, jak je to podle Zemana správně. Že by tedy bylo zveřejněno až oficiální rozhodnutí, a „mezitímní“ názory Šarocha by byly nepodstatné, neboť veřejnosti a politikům neznámé.

Den po vystoupení Zemana Šarochův nadřízený státní zástupce Martin Erazím definitivně potvrdil, že Šaroch vskutku změnil právní názor, a že se jeho odůvodněním i spisem hned začal zabývat. To je sice pěkné, ale  škoda již byla napáchána. A to nemalá. Již uniklé informace o změně Šarochova názoru totiž bohužel samy o sobě mohou zásadně ovlivnit konečné rozhodnutí. Což je  ostatně možná zamýšlený důsledek úniku těchto informací.

Kdyby totiž vše probíhalo, jak má, a Erazím by poté, co mu Šaroch předložil svůj „koncept“, dospěl k tomu, že pro Šarochovu změnu právního názoru není důvod (a oficiální rozhodnutí by nakonec znělo, že Pražské státní zastupitelství se rozhodlo Babiše obžalovat), nikdo by v budoucnosti nemohl používat argument, že dozorující státní zástupce měl na podání obžaloby jiný názor, který byl ignorován—třeba kvůli jakési politické objednávce.

Jinými slovy: únik informace o „Šarochově mentálním procesu“, který u něj vyústil do změny právního názoru, vystavuje všechny nadřízené orgány o mnoho většímu tlaku v rozhodování, zda Babiše obžalovat a poslat celou věc k soudu. V případě že by se Earazím ztotožnil s názorem Šarocha (ať už z věcných důvodů, nebo proto, že by pro něj ve světle úniku informací o Šarochově změně názoru bylo skoro nemožné uspokojivě vysvětlit, proč s dozorujícím státním zástupcem nesouhlasí), bude následně pod obrovským tlakem Zeman,  který bude celou věc znovu posuzovat. Toho přitom vláda může bez udání důvodu odvolat.

I proto by bylo ve veřejném zájmu se dozvědět, jak k úniku informace o Šarochově změně názoru došlo. Všechny úniky informací z policejních spisů i ze státních zastupitelství jsou ve své podstatě škodlivé, a většinou znamenají porušení zákona, ale některé jsou škodlivé více než jiné. Únik informací o „mentálních procesech Šarocha“ je ovšem obzvláště škodlivý, protože v kauze, v níž je obžalován premiér země, mění dynamiku celého rozhodovacího procesu tím, že vystavuje Šarochovy nadřízené skoro neúnosnému tlaku, pokud by chtěli jeho „názor“ změnit.

Je tedy téměř jisté, že nejde o nějaké náhodné „vyzvonění“ informací, které se veřejnost neměla dozvědět. Jde nejspíš o manipulaci s celým případem, a jakkoliv novináři úzkostně chrání svoje zdroje, nabízí se otázka, zda důležitějším veřejným zájmem v tomto případě není vědět, kdo informaci o Šarochově změně názoru novinářům dodal.

Novínky, 6.9.2019