Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Mezi Mandelou a Krejčířem

Mezi Mandelou a Krejčířem

Jakási historická ironie tomu chtěla, že se pozornost Jižní Afriky i České republiky přesunula během několika hodin od procesu s českým „podnikatelem“ Radovanem Krejčířem k úmrtí Nelsona Mandely. Zatímco Krejčíř symbolicky reprezentuje to nejhorší, co po pádu totality u nás přinesla svoboda pochopená jako příležitost urvat si co nejvíc pro sebe, často s pomocí kriminálních metod,  Mandela reprezentuje samotnou podstatu svobody coby boje o rovnost a odpovědnost k sobě i ostatním.

Kdo měl možnost poslouchat během piety za Mandelu projev amerického prezidenta Baracka Obamy, dotkl se lidské velikosti. Nejen té Mandelovy, ale i Obamovy, jehož fantastický projev uznale sledovalo několik dalších bývalých amerických  prezidentů z obou stran politického spektra, jakož i celá plejáda světových státníků a osobností.

Těžko najít ve vztahu k současné české realitě něco symbolicky více výmluvného, než že poté, co smrt velikána Mandely mediálně překryla proces s uprchlým symbolem českého mafiánského kapitalismu, dostavil se na pietu za Mandelu coby reprezentant českého státu ministr zahraničí Jan Kohout z politicky nelegitimní  „odbornické“ vlády.

A nejen to. Dostavil se poté, co předseda téže vlády Jiří Rusnok v neoficiálně nahrané konverzaci s vládními kolegy prohlásil, že se úplně „třese“, aby na Mandelův pohřeb nemusel, protože do Jižní Afriky je to „dálka jako prase.“

Diskutující vládní představitelé svorně usoudili, že prezident Miloš Zeman zřejmě nepojede, protože by prý nevylezl po schodech do letadla, což ministr financí a bývalý prezidentský kandidát Jan Fischer kvitoval s jistým povděkem, protože by prezident prý v Jižní Africe ještě mohl způsobit „nějaký průser“.

Účelem výše uvedených citací není se svatouškovsky pohoršovat nad tím, že čeští politici, včetně těch, které prezident považuje za „odborníky“, většinově  „nemají úroveň“. To víme. I proto nás nemůže překvapit, že prezident Zeman, který neustále někoho poučuje a mistruje, nakonec--prý na radu doktorů majících starost o jeho bolavé koleno--po oněch schodech do letadla skutečně „nevylezl“.

Přesto má srovnání toho, co se odehrávalo v JAR v den, který je mimochodem celosvětově svátkem lidských práv, a současnou českou realitou smutnou vypovídací hodnotu.  

Nabízí nám škálu lidské důstojnosti a velikosti, na jejíž jedné straně stojí Nelson Mandela, Václav Havel nebo Jan Pavel II., a z těch žijících i zmíněný Barack Obama, a  na straně druhé, v sestupném pořadí, kupříkladu Vladimír Putin, Viktor Janukovič, Alexandr Lukašenko nebo třeba Radovan Krejčíř a Viktor Kožený. 

Je na úsudku každého z nás, kam na této škále zařadíme Zemana, Rusnoka nebo představitele bývalé vlády Petra Nečase. Světlem naděje je, že možný příští premiér Bohuslav Sobotka se svým dosavadním slušným vystupováním před volbami i po volbách řadí spíše k té lepší části škály.

 Bohužel jisté je, že se nikdo ze světových osobností, které patří k mandelovsko-havlovské části škály lidské důstojnosti a odvahy jistě „netřásl“ z toho, že na pietě za Mandelu nikdo z  „velikánů“ české politiky z okolí současného Hradu nebyl. Vlastě to nejlepší, co Češi mohli udělat, bylo vyslat nenápadného Jana Kohouta. „Nejslavnějším“ žijícím Čechem v JAR je tak jako tak Krejčíř.

Právo, 11.12.2013