Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Mezi postkolonialismem a globalizací

Mezi postkolonialismem a globalizací

Současná masivní vlna uprchlíků, která zaplavuje Evropu, je částečně důsledkem politických a ekonomických selhání většiny bývalých kolonií dnešních západních mocností. K těmto selháním přispěla i nepromyšlená, občas cynická postkoloniální politika Západu a jím kontrolovaných mezinárodních institucí.

Kolonialismus ovšem neměl jen svoji západní tvář.  I rozšiřování ruského impéria bylo svého druhu koloniálním dobrodružstvím. A jeho nástupce--Sovětský svaz-- později „kolonizoval“ řadu zemí nejen s pomocí přímých vojenských intervencí, ale i s pomocí agresivního vývozu komunistické ideologie.

I některé tradičně islámské země na Středním východě se ustavily se sovětskou „pomocí“ jako sekulární „socialistické“ diktatury. Ačkoliv SSSR se spolu s jeho „koloniálními“ državami ve východní Evropě zhroutil po roce 1989, ideologicko-diktátorské klony tohoto impéria-- od Libye, Sýrie, Iráku až po Kubu—přežily další dvě desetiletí.

Ty na Středním východě se pak v důsledku západních intervencí nebo arabských jar začaly též hroutit. Některé západní intervence, které k tomu přispěly, byly přitom paradoxně způsobeny ideologickým „kolonialismem“, který byl zrcadlovým odrazem toho sovětského.  Stejně jako sovětský blok kdysi exportoval v zájmu rozšíření své sféry vlivu „socialismus“, USA se v období administrativy George W. Bushe pokoušely exportovat z podobných důvodů silou „demokracii“.

Koloniální praktiky Západu i Sovětského svazu, neúspěšná politika postkolonialismu i ozbrojená dobrodružství amerického neokonzervatismu vytvořily v posledních letech třaskavou směs. Na jedné straně jsme svědky masového exodu uprchlíků z vojensky rozvrácených nebo ekonomicky strádajících zemí v Africe a na Středním východě, na straně druhé zpozdilých snah  Ruska obnovit alespoň část ztraceného imperiálního panství.

Éra kolonialismu v jeho výše zmíněných podobách po sobě zanechala neobyčejný chaos, jehož hlavní důsledky pociťujeme s jistým zpožděním teprve nyní. Tento postkoloniální chaos se nyní navíc sráží s globalizací, což je vlastně svého druhu forma kolonizace národních států do rukou nadnárodních nestátních aktérů--především velkých korporací a finančních institucí.

Výše zmíněný chaos, působený na jedné straně selháním postkoloniální politiky a na straně druhé globalizací coby nové formy kolonizace, která nešetří ani bývalé koloniální mocnosti, vyjevil právě skončený summit G7.

 Na jedné straně se mluvilo o důsledcích západního a sovětského kolonialismu, když přišla řeč na uprchlickou kalamitu a ruskou agresi na Ukrajině. Na straně druhé se diskutovalo o těžko zvladatelných důsledcích novodobé kolonizace celých států nadnárodními, nestátními aktéry globálního kapitálu, když přišlo na přetřes Řecko.

Netřeba dodávat, že tento střet je neobyčejně výbušnou směsí. Nikdo si s ním neví  úplně rady, jak ukázali jak státníci ze zemí G7 v bavorském zámku Elmau, tak  demonstranti za jeho branami. Možná i proto Papež František vystihl něco podstatného, když varoval, že ve světě cítí ovzduší války.

Právo, 10.6.2015