Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Miloslav Ransdorf jako oběť mezinárodní konspirace

Miloslav Ransdorf jako oběť mezinárodní konspirace

A je to tady! Zatím neidentifikovaný „někdo“ si políčil na europoslance za Komunistickou stranu Čech a Moravy Miloslava Ransdorfa, protože tomuto „někomu“ svými odvážnými názory na Rusko a uprchlickou krizi „šlápl na kuří oko“. My se můžeme domnívat, že se nejspíš jedná o kruhy nadnárodního imperialismu, kterým nekompromisní pravdomluvnost pana Ransdorfa vadila.

Celá akce, naplánovaná, jak se zdá, těmito kruhy, měla svoje vyvrcholení v údajně demokratickém--ve skutečnosti ovšem policií a bankovním sektorem ovládaném--Švýcarsku. Ani známý světoběžník a polyglot pan Ransdorf prý netušil, jak mocný je bankovní sektor ve Švýcarsku. Otřesen svými zkušenostmi nám nyní prozradil, že je to prý ve Švýcarsku spolu s policií rozhodující síla ve státě!

Je pravděpodobné, že tento sektor si zřejmě na základě pokynů od onoho „někoho“, komu pan Ransdorf šlápnul na zmíněné kuří oko, na europoslance počíhal--a to právě ve spolupráci se zákeřnou švýcarskou policií. Ta se u nás, jak známo, už také nechvalně proslavila strkáním nosu do privatizace Mostecké uhelné nebo do kont známého politického podnikatele Romana Janouška.

My se můžeme domnívat, že kruhy, kterým pan Ransdorf bolestivě pošlapal svojí občanskou a politickou statečností jejich kuří oka, se zřejmě doslechly, že jinak dobrosrdečný český europoslanec, v běžném životě tak trochu popleta, který občas někoho přejede, má nemalé dluhy a lehce každému naletí (jak nonšalantně naznačil náš pan prezident, jeho starý známý už  z časů Prognostického ústavu), chce navázat komunikaci se švýcarskou bankou ve věci dědictví po jisté švýcarské občance, k němuž by rád získal přístup český občan V.H., kterému léta chodí ze zmíněné banky výpisy.

Že šlo o zcela legitimní kauzu, týkající se zanedbatelné částky 350 miliónů eur, už ostatně pan Ransdorf doložil dokumenty, které ukázal vedení KSČM. Do banky, kam se vypravil, jak zdůraznil ve svém prohlášení, právě jen a jen za účelem „navázání komunikace“, se dostavil s třemi občany Slovenské republiky. Jistě nemohl tušit, že nejméně dva z nich jsou známí slovenské policii kvůli majetkovým deliktům a podvodům.

 I tak po svém jednání s vedením KSČM pan Ransdorf odmítl spekulace, že snad komusi naletěl. Anebo že se snad, nedej bože, chtěl spolu se zmíněnými podvodníky zmíněnou menší částku rovnající se asi 9 miliardám korun českých, rovnou vybrat.

Než se pan Ransdorf do Švýcarska vypravil, měl prý možnost seznámit se s dokumenty, které prokazovaly, že „to dědictví je reálná záležitost“. V samotné bance byl ale zatčen kvůli tomu, že skupinka, jejímž byl členem, prý předložila falešné dokumenty. K tomu europoslanec ve svém prohlášení řekl, že je nemohl zfalšovat, protože je obdržel těsně před návštěvou banky. Zřejmě tedy nešlo o stejné dokumenty, které před tím tak pečlivě studoval, a které ho přesvědčily, že dědictví skutečně existuje, a on se tudíž bere--zřejmě zcela zadarmo a bez nároku na jakýkoliv podíl--za správnou věc.

Že šlo evidentně o akci připravenou nadnárodními kruhy proti českému levicovému politikovi, který dlouhodobě šlape na kuří oka nadnárodnímu kapitálu, NATO, Evropské unii, atd. a hájí politiku Vladimíra Putina, je zřejmé i z toho, že podle europoslance nebyla skupinka ani vpuštěna do banky. Policie či bezpečnostní agentura prý všechny čtyři sebrala, když se pokoušeli účel své návštěvy vysvětlit jakési recepční!

Pan Ransdorf se okamžitě po svém propuštění snažil ze všech sil kontaktovat soudruhy z vedení KSČM a europarlamentu, ale nedařilo se mu to zřejmě tak, jak chtěl, protože od něj nikdo delší dobu neslyšel. I domů nakonec dojel po svém propuštění z osidel totalitní švýcarské policie a bankovního sektoru až za pět dní po svém zatčení, a to i proto, že cestou přenocoval v zahraničí, protože se prý potřeboval vyspat.

A aby nebylo té smůly dost, i na setkání se soudruhy z vedení KSČM přijel pozdě kvůli mlze a pražské dopravě. Naštěstí byl soudruhům schopen vše řádně vysvětlit a vedení strany mu nyní věří. Soudruzi z KSČM jsou ostatně historicky známí vzájemnou důvěřivostí a snášenlivostí, což hezky podtrhla tisková konference konající se před obrazem mírumilovně vypadajících, ač ozbrojených milicionářů s rudými prapory.

I většina české veřejnosti panu Ransdorfovi nepochybně ráda uvěří. Vždyť jeho vysvětlení je tak krystalicky čisté a srozumitelné, že další otázky snad vtíravé novináře ani nenapadnou.

Aktuálně.cz, 8.12.2015