Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Mobilizace třetího druhu

Mobilizace třetího druhu

Před každými volbami do Poslanecké sněmovny u nás se zatím mobilizovalo. Až do voleb v roce 1998 mobilizovala pravice proti návratu komunistů, což byl s přibývajícím časem jen zastíraný útok na sociální demokracii, která po příštích volbách zaručeně měla přivést komunisty zpět k moci jako koaličního partnera.

V roce 2002 to vzal Václav Klaus v čele ODS, která v předešlých čtyřech letech klidně umožnila levici menšinově, ale přesto nerušeně vládnout, z jiného konce. Mobilizoval pod praporem nacionalismu za národní zájmy, zejména proti údajnému sudetoněmeckému nebezpečí. Zřejmě doufal, že toto „nebezpečí“ pomůže udržet ČSSD v opozičně-smluvním svazku. Vladimír Špidla to viděl jinak. Odmítl nacionalismus i opoziční smlouvu a ČSSD vyhrála volby.

Po volbách mohl  Špidla skutečně udělat to, proti čemu pravice v 90. letech mobilizovala, protože ČSSD a KSČM měly společně 111 hlasů, ale raději vytvořil křehkou koalici s lidovci a Unií svobody přes politický střed. ODS, poslaná do opozice, se mu za to odvděčila „nulovou tolerancí“ . Před volbami v roce 2006 vytáhla z rukávu další antikomunistickou mobilizaci, a pro jistotu i Kubiceho zprávu.

Není divu, že voliči před volbami v roce 2010 už na další pokus o antikomunistickou mobilizaci moc neslyšeli. Neúměrná polarizace politiky mezi ODS a ČSSD, doprovázená korupcí, kde se za scénou, nejsilněji v Praze, dalo tušit pokračování opozičně-smluvního dělení prebend mezi dvěma největšími stranami, otevřela dveře k druhé vlně mobilizace--tentokrát  proti takzvaným politickým dinosaurům.

Zabralo to, a  velké strany dostaly výprask, jenže lepších časů v české politice jsme se nedočkali. Nové strany--Věci veřejné a TOP 09—se po volbách klidně spojily s dinosaury z ODS a vznikla nejhorší vláda od roku 1989.  Cynický podnikatelský záměr v podobě VV ve spojení s asociální ideologičností TOP 09 i kmotrovskými praktikami ODS dokonale zdiskreditoval ideu očisty stranické politiky.

Mobilizuje se i před nadcházejícími volbami, ač si to mnozí neuvědomují a naivně tvrdí, že volební kampaň je o ničem. Možná proto, že tématem mobilizace není tentokrát ani antikomunismus, ani očista stranické politiky skrze boj s dinosaury, ale válka se samotnou stranickou politikou.

Pod praporem antipolitiky bojují nejen nové strany, jejichž filozofii vyjadřuje nejlépe slogan hnutí ANO „Nejsme jako politici“. Bojuje pod ním i prezident a jeho odbornicky nepolitická vláda, a potažmo i jeho strana, za níž někteří z vládních „odborníků“ kandidují. Sám prezident nabádá lidi, aby volili „odborníky“.

Občané by se měli mít na pozoru. Pokaždé, když to mobilizátorům ve volbách vyšlo, bylo pak  zle. Dalo by se říci, že zákonitě, protože mobilizace odvedla pozornost od skutečných problémů a jejich věcného řešení.

Uspěje-li nejnovější mobilizace, tentokrát proti samotné politice, bude ještě hůř. Česká stranická politika byla mnohdy nechutná a zkorumpovaná, ale poskytovala alespoň  nějaké struktury a mechanismy, na nichž v posledku stojí demokracie. Bloky a hnutí mobilizující proti stranické politice nabízejí jen vůdce a ideový guláš. A vůdcové bez tlaku silných stranických protihráčů nakonec obvykle nabízejí jen vládu silné ruky a demagogii.   

 

 Právo, 5.10.2013