Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Na co navazuje Babiš

Na co navazuje Babiš

Normalizační režim byl založen na nepsané smlouvě mezi vládnoucí mocí a občany: vy nebudete proti režimu vystupovat a necháte nás vládnout, my vás za to necháme na pokoji a zajistíme slušnou životní úroveň. Zdá se, že z jisté nostalgie po tomto modelu vládnutí dnes úspěšně těží Andrej Babiš.

Nabízí velmi podobnou společenskou smlouvu. Politika je podle něj k ničemu, stát je lepší řídit jako firmu. Tvrdí: když mě umožníte takto vládnout, zajistím vám slušnou životní úroveň i bezpečnost.

Tento model vládnutí funguje ještě lépe, když se tato nabídka zkombinuje s varováními, že nás ohrožují tu migranti, tu neodpovědné experimenty Evropské unie, tu naopak její nečinnost. Přičemž se tato varování prokládají ujištěními, že před takovými vnějšími hrozbami může občany ochránit nejlépe moudrý vládce, který už ve světě byznysu „dokázal, že to dokázal“. Prostě to zařídí.

Babiš samozřejmě využívá i toho, že první fáze budování demokracie s sebou přinesla řadu patologických jevů, jako byla masivní korupce, neschopnost demokratických stran domluvit se na rozumných řešeních řady problémů, i obecně nízká úroveň první generace demokratických politiků.  V obecnější rovině těží z rozšířeného  pocitu, že demokratická politika je chaotická, těžkopádná a náchylná ke zneužívání různými chytrolíny. A parlament se občas může vskutku jevit jako žvanírna.

Navíc se Babiš svým nástupem do politiky trefil do jakési vzpoury „lidu“ proti elitám. Tu na Západě pohání na jedné straně především pocit, že tradiční liberálně-demokratická politika v chřadnoucích národních státech je slabá tváří v tvář výzvám globalizace; na straně druhé pocit, že elity jsou odtržené od prostých lidí. Tento pocit pro změnu souvisí do značné míry s revolučními změnami ve způsobu komunikace, kdy má na sociálních sítích dnes každý možnost se vyjádřit k čemukoliv, ale je zároveň frustrován, že navzdory sebesilněji formulovaným postojům se vládnoucí elita jeho názory neřídí.

Když pak přijde miliardář, který tvrdí, že touto vládnoucí elitou pohrdá a lidu naslouchá, a navíc nabízí model vládnutí, na který si všichni od čtyřiceti let nahoru pamatují jako na poměrně stabilní a zaručující bezpečí, má v dnešním světě plným nejistot z poloviny vyhráno. Když to ještě doplní ujištěními, že on přeci nechce lidem brát svobodu (takže „v čem je problém?“), je zaděláno na slušné volební výsledky.

V západním světě dnes existují různé modely populismu. Ten český, založený na heslu „nejsme politici, makáme“, který nabízí výše zmíněnou společenskou smlouvu, v níž je vládnutí přenecháno depolitizovanému „expertnímu rozumu" výměnou za slušnou životní úroveň, je dosti specifický. A v kontextu obecného oživení vzorců chování zažitých během normalizace má bohužel docela slušnou šanci uspět.

 Novinky, 10.1.2017