Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Na obzoru stabilní vláda?

Na obzoru stabilní vláda?

Ačkoliv se zdánlivě během týdne, který uplynul od sjezdu Občanské demokratické strany, jednání o příští vládě nepohnula kupředu, ve skutečnosti je mnohem jasněji. Předseda ODS Mirek Topolánek sice předvedl další marné kolečko ve vyjednávání, když se snažil sociálním demokratům vnutit duhovou koalici všech nekomunistických stran do roku 2008, ale nejspíš tak činil jen proto, aby naplnil usnesení sjezdu ODS, který mu dal mandát k radikálnějším řešením pouze poté, co neuspějí nabídky na brzké volby.

 

Je samozřejmě možné, že Topolánek vyjednával o projektu předem odsouzeném k neúspěchu (ČSSD už několikrát duhovou koalici z dobrých důvodů odmítla) i proto, že má ve skutečnosti v rukávu tajné eso, o kterém mluvil jeho poradce Marek Dalík. Koneckonců Topolánek se od Dalíka odmítl distancovat a prohlásil, že jeho názory odpovídají oficiálním postojům ODS.

 

Jenže pokud takové eso snad má, předseda ČSSD Jiří Paroubek se opět předvedl jako velmi silný protivník, když s pomocí pravděpodobného budoucího předsedy lidovců Jiřího Čunka vyřadil menšinovou vládu ODS (nebo menšinovou vládu trojkoalice ODS, lidovců a zelených) de facto ze hry. Čunek totiž řekl, že lidovci takovou vládu nepodpoří a chtějí spíše stabilnější vládu na delší období.

 

Nedá se vyloučit, že Topolánek i Paroubek si pouze pokoušejí posílit vyjednávací pozice, s čímž má Topolánkovi pomoci zdánlivě „nerozvážný“ Dalík, zatímco Paroubkovi pomáhá „neřiditelný“ Čunek. Tak či onak, je pravděpodobné, že se konečně blížíme k rozuzlení „povolebního patu“.

 

Pokud totiž lidovci, tak jak říká Čunek, skutečně nepodpoří vládu založenou na případných přeběhlících, bude Topolánek muset přistoupit na vládu, kterou chce ČSSD—tedy vládu ve složení ODS, ČSSD a lidovci, s mandátem do roku 2009. Jinak riskuje, že nepředvídatelní lidovci skutečně umožní vznik menšinové vlády vedené ČSSD ve třetím pokusu.

 

Na Topolánka tlačí i prezident Václav Klaus, který dal šéfovi ODS v podobě odvolání plánované schůzky, na níž měl Topolánek Klause informovat o pokroku v jednáních, jasně najevo, že nejenom nevidí žádný pokrok, ale že už je také poněkud rozladěn neschopností Topolánka přikročit bez dalšího zdržování k jedinému řešení, které se na základě výsledků voleb nabízí už šest měsíců: velké koalici (s případnou účastí lidovců).

 

Jak už bylo řečeno, je samozřejmě možné, že Topolánek chtěl s pomocí nejposlednějšího kola jednání učinit zadost usnesení sjezdu své strany a zároveň ukázat radikálnějším straníkům, že jejich řešení (rychlé předčasné volby) je neprůchodné. Jenže Klaus ze své nadstranické pozice vidí marnost takového počínání. Chápe, že občany, z nichž už více než 80 procent je podle průzkumů totálně znechuceno politikou, nějaká další obligatorní kolečka jednání nezajímají. Chtějí vidět nějaký výsledek a uklidnění situace. A pro toto řešení má nyní Topolánek konečně volné ruce.