Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Na prezidenta Obamu čeká politický Mount Everest

Na prezidenta Obamu čeká politický Mount Everest

V táboře poradců Baracka Obamy se formují dvě názorové skupiny. Jedna tvrdí, že by se měla Obamova administrativa hned po svém nástupu do Bílého domu 20. ledna pokusit navzdory finanční a ekonomické krizi prosadit plány v oblasti ekonomiky, zdravotní péče a ekologie, které Obama nastínil ve své volební kampani. Mnozí argumentují, že reformy jsou vnitřně provázány a nebudou mít potřebný efekt, pokud nebudou přijaty jako balík. Druhá skupina míní, že by měl prezident Obama své kroky uzpůsobit ekonomické situaci a zavádění reforem fázovat, některé pak úplně odložit.

 

I americká média se předhánějí v nabízení analytických pohledů na to, co Obama může udělat hned, co později, a co možná vůbec.  Souhrnou analýzu nabídnul například The New York Times ve svém nedělním vydání z 9. listopadu.

 

Co tedy může Obama skutečně udělat v jednotlivých oblastech?

 

Pokud jde o celkový stav hospodářství, Obama zdědí od Bushovy adninisrativy nejenom velké státní zadlužení, ale i závazky dalšího masivního utrácení ve dvou oblastech: válce v Iráku a již schváleném balíku na záchranu finančního sektoru ve výši 700 miliard dolarů. Navíc nově zvolený prezident mluví o dalším—vlastním--balíku finančních stimulů pro hospodářství.

 

I kdyby Obama splnil svoje sliby a stáhnul všechny americké vojáky z Iráku do 16 měsíců, nejméně ještě dva roky bude muset americká státní pokladna vydávat stovky miliard na financování vojenské přítomnosti v Iráku a následného odsunu.

 

Na Obamu bude vyvíjen velký tlak, aby přehodnotil svůj volební slib snížit daně všem americkým rodinám, jejichž roční příjem nepřesahuje 200 tisíc dolarů. Toto snížení, které by se týkalo zhruba 90 procent všech Američanů, má být sice kompenzováno zvýšením daňové zátěže pro bohatších 10 procent populace, jenže státní pokladna bude zřejmě potřebovat víc peněz. Nebylo by tedy překvapením, kdyby se daně nakonec celkově spíše zvyšovaly, než snižovaly.

 

V oblasti ekologie Obama provedl jistou korekci už během poslední fáze volební kampaně. Víceméně zmrazil plány na zavedení celoplošných limitů pro skleníkové plyny, což mělo být doprovázeno prodejem vládních povolenek na překročení limitů, z něhož by vláda získala stovky miliard dolarů. Vzhledem k poklesu výkonnosti hospodářství počítá teď Obama „jen“ s plánem utratit v příštích 10 letech 150 milard dolarů na rozvoj technologií pro obnovitelné zdroje energie, což by podle něj mělo vytvořit statisíce pracovních míst.

 

Problémy s nalezením potřebných financí bude mít Obama i v oblasti vzdělání, kde slíbil zavedení hned několika inciativ pod souhrným názvem „Žádné dítě nesmí zůstat pozadu“, které by stály 8 miliard dolarů. Obama také navrhoval zavedení státních kreditů ve výši 4000 dolarů pro vysokoškolské studeny, kteří potřebují peníze k financování školného. Dále navrhnul podstatné rozšíření vzdělávání dětí v předškolním věku, což by přišlo zhruba na 10 miliard dolarů.

 

Pokud jde o zdravotnictví, Obama opakovaně prohlašoval, že právo na dosažitelnou zdravotní péči má každý Američan, včetně 45 miliónů Američanů, kteří nemají v současnosti zdravotní pojištění. Obama ale nenastínil přesně—možná z dobrých důvdů—jak chce totoho cíle dosáhnout. Jedním  z konkrétnějších návrhů je, že by vláda investovala do informačních technologií ve zdravotnictví a do prevence, čímž by se údajně mohly snížit náklady na zdravotní péči na jednu rodinu v průměru až o 2,500 dolarů ročně. Mluvilo se také o zavedení daňových úlev pro lidi,kteří si opatří zdravotní pojištění. To by ale mohlo znamenat poměrně masivní výpadek ve výběru daní, který si USA nemohou monetálně dovolit.

 

V případě svých plánů na reformu přistěhovalecké politiky zase narazí Obama na odpor Kongresu, a to dokonce nejspíš i mnohých zákonodárců z vlastní strany. Obama navrhoval celou řadu opatření: na jedné straně posílení ochrany hranic a zpřísnění postihu pro zaměstnavatele ilegálních přistěhovaců, na druhé straně zavedení rozsáhlého programu pro „gastarbaitery“. To by mu umožnilo legalizovat pobyt mnoha ze zhruba 12 miliónů nelegálních přistěhovalců. Jenže právě tato zamýšlená legalizace, jakož i program pro gatsarbeitery, nejspíš narazí v Kongresu, kde mohou převládnout argumenty o zvyšujícím se nedostatku pracovnch příležitstí pro americké občany a legální rezidenty.

 

Pro hospodářství bude důležité i to, zda se Obama bude snažit naplnit své sliby ohledně Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA).

Během volební kamaně opakovaně naznačoval, že kvůli americkému angažmá v NAFTA ztrácí USA pracovní místa doma, a že USA by mohly z NAFTA vystoupit. Jenže ekonomičtí experti varují, že cena vystoupení z NAFTA by mohla být enormní—už proto, že by zvýšila ilegální přistěhovalectví z Mexika. Obama, kterému ke zvolení pomohly i odbory, bude naslouchat odoborovým bosům. Ti na vystoupení z NAFTA netačí.

 

Na otázku odlivu pracovních míst do zahraničí také reaguje Obamův volební slib vytvořit systém daňových úlev, anebo naopak dokonce systém penalizace pro firmy, které přesouvají pracovní místa do ciziny. I zde nejspíš nový prezident narazí, protože takový zásah by ohrozil principy svobodného podníkání a mohl by v podobě ochranářských protireakcí v jiných zemích vyvolat otřesy v systému volného obchodu po celém světě.

 

Kroky, které nejsou přímo podvázány neutěšenou ekonomickou situací, budou pro Obamu snadnější, ale některé mají výbušný potenciál. Zejména ty, které se týkají Bushem vyhlášené války s terorismem. Jedním z těchto kroků je Obamův slib stáhnout americké vojáky z Iráku do 16 měsíců. Irácká vláda sice, jak se zdá, tyto plány vítá, ale otázkou je, jak tvrdá bude opozice od generálů v poli i v Pentagonu. Jisté je, že Obamovi může nahrát neutěšená ekonomická situace, v níž stále více Američanů odmítá financovat irácké angažmá.

 

Obama také slíbil, že zavře vězeňský tábor pro teroristy na Quantanamu, jenže není jasné, co by se stalo s desítkami vězňů, kteří jsou na kubánské základně zadržování. Obama dále slíbil, že zruší prezidentský výnos z roku 2007, na jehož základě může CIA při výslechu teroristů používat tvrdé výslechové praktiky, které odpůrci označují za mučení. Nový prezident se ovšem ocitne pod tlakem bezpečnostních složek, aby tak v zájmu národní bezpečnosti nečinil.

 

Už v prvních dnech po zvolení Obamy je možné vypozorovat jisté přitvrzení jeho postojů k Iránu. Zatímco během volební kampaně zdůraznoval, že je třeba jednat s iránskými představiteli, aby později tento názor změnil na pouhý příslib intenzivnějšch diplomatických iniciativ, které by neznamenaly jeho osobní schůzky s iránským vedením, po prvních brífincích s představiteli CIA po svém zvolení Obama rezolutně prohlásil, že USA nedovolí, aby měl Irán jaderné zbraně.

 

A nakonec protiraketový štít, který hraje v kontextu domácí debaty v USA jen malou roli.  Zdá se, že polští a čeští vládní politici se snaží interpretovat Obamovy postoje tak, jak jim to vyhovuje. Tedy, že Obama chce pokračovat v budování protiraketové obrany. Skutečností je, že ani Obama, ani jeho poradci, nezměnili zatím své stanovisko: štít se bude budovat pouze v případě, že se ukáže být funkční. Jisté také je, že na Obamu bude vyvíjen velký tlak doma, aby štít obětoval finančním úsporám. Na druhou stranu, zastáncům štítu hodně pomohli ruští politici, včetně prezidenta Medveděva, kteří hned po Obamově zvolení požadovali zastavení projektu s tím, že Rusko jinak přijme vlastní protiopatření. To samozřejmě činí případné rozhodnutí o zastavení projektu těžším, neboť by se na nového amerického prezidenta mohly sesypat výtky, že zbaběle ustupuje ruskému tlaku.

 

Psáno v New Yorku, 9.11.2008