Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nacionalisté všech zemí se nespojí

Nacionalisté všech zemí se nespojí

Nejen nacionalističtí populisté, ale i leckteří umírněnější politici a komentátoři vítají zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem jako vítězství „zdravého (národního) rozumu“. Ten se prý konečně vzepřel globalizaci, „umělé“ nadnárodní politické integraci a elitářům svazujícím společnost politickou korektností.

V této vlně nadšení, kterému předcházel údajně potřebný brexit, a které snad pomůže do prezidentského křesla Marine Le Penové ve Francii, ale schází realistický pohled na to, jak by vypadal mezinárodní pořádek, pokud nacionalizace politiky v západních demokraciích bude pokračovat.

Někteří míní, že nastoupí „reálpolitika“, v níž sice noví lídři budou hájit především vlastní národní zájmy proti globalizaci i jiným zemím, ale budou schopni pragmaticky spolupracovat. Problém je, že nacionalisté sice nejprve vítají, když jinde vítězí jim podobní, ale nakonec vždy nadřazují vlastní národní zájmy ostatním.

Viděli jsme tudíž, jak si po minulých volbách do Evropského parlamentu vjeli do vlasů Le Penová a šéf britských nacionalistů Nigel Farage. Pokud by kupříkladu v Německu zvítězila Alternativa pro Německo, mohou sázkové kanceláře začít přijímat sázky na to, jak dlouho bude trvat, než z pozic německých národních zájmů odkáže do patřičných mezí nacionalisty v našem regionu, kteří AfD ve svém protievropském nadšení nyní tolik fandí.

Ani „reálpolitika“ velmocí v podobě opětovného rozdělení světa do sfér vlivu nedává velké naděje na stabilitu. Nový typ západních nacionalistických lídrů, jakým je Trump, spojují s lídry nedemokratických velmocí i jisté osobnostní rysy, včetně autokratických sklonů a přebujelého sebevědomí. Opravdu někdo věří, že budou schopní najít společnou řeč v případné mezinárodní krizi?

Ti, kdo se dnes radují nad problémy Evropské unie a těší se na rušení různých mezinárodních dohod, vycházejí bohužel z mylného předpokladu, že se různé dnešní nacionalismy snesou navzájem lépe než ve 20. století. Ve skutečnosti bylo vytvoření nadnárodní integrace a mezinárodního práva především uznáním skutečnosti, že lidé jsou nedokonalí--o nic lepší nyní než před sto lety. A že vzájemné institucionální propojení a integrace jsou nejlepší obranou proti patologickým důsledkům nacionalismu.

Pokud tento—jistě ne ve všem dokonalý--systém začnou nastupující nacionalisté bořit ve jménu údajného lidového hněvu, máme důvod se obávat nejhoršího. Jelikož nacionalističtí politici nemají žádná reálná řešení, jak ubránit svoje země před globalizovanými mezinárodními trhy, budou—jako vždy v historii—bránit svoje pozice tím, že lidový hněv nasměrují k nějakému vnějšímu nepříteli.

Právo, 22.11.2016