Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nadbytečný prezident

Nadbytečný prezident

Prezident Miloš Zeman pobýval v červenci po nějakou dobu na dovolené a z veřejného prostoru jako mávnutím kouzelného proutku na čas zmizela pseudotémata, která současný prezident opakovaně nastoluje. Na několik týdnů tak uhasly kontraproduktivní diskuze o tom, co napsal a nenapsal Ferdinand Peroutka či koho (ne)má prezident rád. Nebo jak by řešil to či ono, ač coby ústavně neodpovědná hlava státu nemá reálné pravomoci.

Česká politika se v jeho nepřítomnosti i navzdory utečenecké a řecké krizi najednou zklidnila. Vláda si počínala vesměs klidně a kompetentně.

Prezident se ale vrátil z dovolené a věcný politický provoz je fuč. Už se zase ad nauseam řeší, zda se pan prezident omluví za své výroky o Peroutkovi, nebo zda má právo jet jako jediný evropský státník na oslavy konce 2. světové války do Číny. Pánové Ovčáček a Kmoníček s vážnou tváří o těchto „závažných“ tématech rozumují v médiích.

Sám prezident k tomu přidá ve svých prezidentských hovorech pro bulvár, že uprchlíky k nám nikdo nezval a mají jít pryč. S islámskými fundamentalisty by šel bojovat s puškou v ruce. Hranice by měla chránit armáda.

Tyto a mnohé další výroky i činy ukazují, jak prezidentská funkce u nás funguje mimo logiku celého ústavního systému. Prezident by přitom mohl hrát užitečnou roli, kdyby coby druhá hlava výkonné moci pomáhal vládě, kterou jmenoval, produktivně „tvrdit muziku“, popřípadě ji konstruktivně nastavoval zrcadlo. Anebo kdyby se alespoň stavěl vahou svojí autority proti emocemi vzedmutému veřejnému mínění v otázkách, kde by z Hradu měla znít uvážlivost.

Jenže český prezident se na rozdíl od svého slovenského kolegy Andreje Kisky raději veze na vlně populismu, a pokud „tvrdí muziku“, není to v podpoře vlády, ale v ještě větším čeření emocí.

Činí tak svůj úřad stále zbytečnějším. Z Hradu se na nás valí po většinu času jen provokativní tlach, a česká vláda tak musí čím dál častěji nenápadně vzkazovat i do zahraničí, že náš pan prezident sice opět řekl nebo udělal něco, čemu naši spojenci nerozumějí, ale netřeba to brát úplně vážně, protože za chod země odpovídá vláda.

V tomto Zeman plynule navázal na svého předchůdce. Není divu, že si Václav Klaus, který si v prezidentské funkci počínal podobně, myslí, že k Zemanovi není alternativa. Má pravdu. Bylo by asi těžké najít jiného významnějšího politika, který je v prezidentském úřadu schopen budit u našich spojenců nepřetržitý údiv a rozpaky.

Právo, 12.7.2015