Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nadějné prezidentské vyhlídky

Nadějné prezidentské vyhlídky

Podíváme-li se střízlivě na dosavadní kandidáty pro první přímou volbu českého prezidenta, není situace vůbec tragická.

 Dozajista bude přibývat mediálních i politických útoků na jednotlivé kandidáty, včetně apokalypticky znějících úvah, co by jejich zvolení mohlo znamenat. Avšak nikdo z těch, kdo se zatím umisťují na předních příčkách průzkumů, by nebyl v úřadu prezidenta nějakou katastrofou.

 Docela jistě tomu tak nebude zejména ve srovnání se současným prezidentem. Ten si dokázal znepřátelit většinu politických elit v Evropské unii, objíždí svět coby rádoby autorita na globální (ne)oteplování a doma někdy dokonce nerespektuje ústavu.

 Ještě podstatnější je, že z Hradu se line jakási zakyslá negativní energie, která si zakládá na tom, že jde údajně „proti proudu“. Ať už současného prezidenta nahradí Jan Fischer, Jan Švejnar, Miloš Zeman, Jiří Dienstbier, Karel Schwarzenberg nebo třeba i jeho dřívější stranický souputník Přemysl Sobotka, lze očekávat podstatnou změnu étosu, který se pojí se vším,c o přichází z Hradu nyní.

 Lze tak například očekávat přátelštější postoje k EU, otevřenější vztahy se sousedy a méně narcistického zdůrazňování vlastní jedinečnosti. Není také pravděpodobné, že by kterýkoliv z výše zmíněných kandidátů zpochybňoval některé ústavní principy a bojoval se soudcovským stavem i občanskou společností jako Václav Klaus.

 Jistě, každý z dosavadních kandidátů má svoje silné stránky i slabiny, a taktéž styl prezidentství každého z nich by se výrazně lišil od všech ostatních. Je ale možné argumentovat, že dokonce i prezidentství Miloše Zemana by bylo o poznání „civilnější“ a méně deptající veřejný prostor i mezinárodní renomé země neustálou záplavou „kontroverzí pro kontroverze“, než to vidíme v současnosti.

 Kterýkoliv ze zmíněných kandidátů má tudíž potenciál vnést do české společnosti pozitivní energii. I ten nejkontroverznější, Zeman, by byl v tomto směru výrazným zlepšením.

 Důležitá je zejména skutečnost, že Česku nehrozí volba mezi extremistou a umírněným kandidátem. Demokraty, jakkoliv s různými akcenty a styly, jsou všechny osobnosti, kterým průzkumy zatím přisuzují naděje na vítězství. Ač si každý z nás bude přát vítězství „svého“ kandidáta“, dobrou zprávou je, že není žádnou tragédií, vyhraje-li někdo jiný.

Právo, 24.5.2012