Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nátlakové skupiny podle Klause

Nátlakové skupiny podle Klause

V novoročním projevu prezident Václav Klaus mimo jiné řekl, že „různé nátlakové skupiny stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné – v jejich očích spravedlivější – přerozdělení bohatství v zemi.“

Klaus sice tyto nátlakové skupiny nejmenoval, ale jelikož víme, které v průběhu roku 2011 kritizoval, můžeme je vyjmenovat za něj. 

Patří k nim nepochybně doktoři, kteří se účastnili akce „Děkujeme, odcházíme“, nebo stávkující učitelé, jejichž protest prezident během nedávné návštěvy ruského prezidenta Medveděva nepřímo přirovnal ke zfalšovaným volbám v Rusku, když se odmítl svého ruského protějšku zeptat na výše zmíněné volby s tím, že „by také nebylo na místě ptát se ruského prezidenta, co si myslí o stávce našich učitelů.“

V červnu se Klaus pro změnu ostře pustil do stávky železničářů a zaměstnanců v hromadné městské dopravě, která mu pokazila oslavu narozenin. Nazval jí politickým vydíráním. 

Akcí nátlakové skupiny podle Klause zřejmě byla také pražská „gay parade“, kterou jeho pobočník Hájek označil za „festival deviantů“. Prezident označil Hájkův výrok za „hodnotově neutrální“.

Z chování prezidenta během korupčního skandálu na ministerstvu životního prostředí, kdy v podstatě hájil ministra Pavla Drobila, jakož i obecně podle jeho velmi bohorovných postojů k dalším korupčním kauzám, naopak víme, že Klaus nepovažuje za nátlakové skupiny, které „stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých“, nejrůznější korupční bratrstva, které manipulují v pozadí politiky státní zakázky.

To je docela pozoruhodné, protože zvážíme-li Klausovu hlubokou starost o jakési potenciálně pokřivené přerozdělování bohatství v zemi, pak by si leckdo mohl myslet, že hlavní starost mu budou dělat mafiánské a kmotrovské skupiny, které ročně připraví stát podle konzervativních odhadů až o 100 miliard korun s pomocí manipulace státních zakázek.

Jenže jak víme z minulosti, takové „přerozdělování“ bohatství v zemi zůstává pod rozlišovací schopností pana prezidenta. Když kdysi Vladimír Železný poškodil americké investory v TV Nova tak, že Česká republika musela po prohrané arbitráži zaplatit 10 miliard korun, mluvil Klaus v souvislosti s vyšetřováním Železného o „kriminalizaci“ podnikání. 

Navázal tím ostatně na kritéria, která uplatňoval už během privatizace v devadesátých letech, jejímž se stal symbolem. „Přerozdělení bohatství v zemi“ proběhlo tehdy způsobem, který nedávno zesnulý prezident Václav Havel označil za „mafiánský kapitalismus“. Podle analýzy ministerstva financí z roku 2000 byly celkové „transformační náklady“ (tedy peníze víceméně zbytečně prošustrované či rozkradené) Klausem vedeného „přerozdělení bohatství“ v zemi asi 700 miliard korun. 

Prezident „ozdobený“ touto osobní politickou historií by tudíž opravdu, ale opravdu měl vážit slova, když kritizuje odboráře a zaměstnanecké skupiny za údajné snahy vynucovat si nátlakovými akcemi ústupky,s jejichž pomocí se prý pokoušejí přerozdělit bohatství země na úkor druhých. 

Evidentně ho vůbec nenapadne, že stávkující učitelé, doktoři nebo železničáři by si možná žádné „ústupky“ nevynucovali, a mnozí by se dokonce o poznání vstřícněji stavěli k vládním škrtům a reformám, kdyby si nebyli dobře vědomi toho, že v mafiánském kapitalismu, jehož základy položil právě Klaus, a který se současná vláda neodváží ohrozit žádnou skutečně účinnou protikorupční iniciativou nebo zvýšením daní pro bohaté, nátlakové skupiny v pozadí politiky rozkradou za bohorovného přihlížení nebo aktivní asistence politiků tolik peněz, že řeči prezidenta o nemožnosti „zcela jiného přerozdělení bohatství“ v zemi vypadají jako čirý výsměch.

Prezident by nepochybně působil jako mnohem větší státník, kdyby místo „navážení se“ do zaměstnaneckého stavu a odborů zmínil ve svém projevu kriticky například skutečnost, že ministr školství Josef Dobeš zřejmě připraví svou nekompetentností při čerpání evropských fondů svůj resort až o desítky miliard korun. 

Jenže i zde je rozlišovací schopnost pana prezidenta poněkud vychýlená. Plány na zavedení školného na universitách tak podpoří slovy, že „studovat zadarmo“ je „parazitování“, což de facto znamená, že studenti jsou patrně jen další „nátlakovou skupinou“ která chce výhody „na úkor druhých“, zatímco Dobeš, kvůli jehož neschopnosti může země přijít o miliardy a který zaměstnával politického extremistu, jehož Klaus hájil, je podle prezidenta „nejlepší ministr školství“.

Deník Referendum, 2.2.2012