Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nejen katalánské nůžky

Nejen katalánské nůžky

V textu „Porcování suverenity“ (Právo, 6.10) se Jan Keller dotkl podstatného problému, který se skrývá v pozadí snah některých etnicky či národnostně ohraničených regiónů v Evropské unii o osamostatnění. Je jím rozpor mezi legalitou a legitimností takových požadavků.

Keller uvádí příklad španělské europoslankyně, která prohlásila, že Katalánci mohu požadovat nezávislost, pokud změní španělskou ústavu. Změnit ústavu jim ale Španělé nedovolí, takže mají takříkajíc smůlu.

Mnozí evropští lídři se z různých důvodů  (někde i kvůli obavám z  nákazy jejich zemí katalánským „virem“) přiklonili k argumentům Madridu, že je třeba respektovat španělskou ústavu. S tím může zdánlivě málokdo polemizovat, protože se taková interpretace jeví jako respekt pro konstitucionalismus a vládu práva, což jsou důležité pilíře EU.

Co si ale počít s tím, že rigidní španělská ústava v podstatě osamostatnění znemožňuje? Přičemž si lze snadno spočítat, jakou roli Katalánci, kteří tvoří jen šestinu populace Španělska, asi při psaní této ústavy měli.

Ač z formálního hlediska nejsou jejich požadavky legální v kontextu ústavy, která je vyjádřením většinové vůle Španělů, neznamená to, že nejsou legitimní. Bránit jim silou dokonce i jen v demokratickém vyjádření této legitimity v referendu, jde přitom proti principům EU. Ta má sama jasná kritéria pro odchod členských zemí.

Co s tím? V dnešní EU totiž nejde jen o Katalánsko, je je jedním z několika etnicky či národnostně svébytných regiónů, které v době vzniku národních států v nich byly „uvězněny“. Dnes, i kvůli pokračující evropské integraci, tyto regiony cítí, že by si mohly ty záležitosti, které zůstávají v gesci členských států spravovat lépe samy, než aby se musely do Bruselu dobývat přes nějaký Madrid.

Je tedy otázkou, zda by EU, v níž se nyní mluví o další integraci, neměla hledat nějaký nový mechanismus, který by řešení situací, jakou nyní vidíme ve Španělsku, ulehčil. A to nejen stanovením jasných „evropských“ kritérií, která by pomohla zavřít nůžky mezi legalitou a legitimitou snah o osamostatnění. Důležité by bylo i umožnění toho, aby nový stát, který byl dosud coby región členského státu EU členem Unie, nemusel znovu svoje členství „od nuly“ vyjednávat.

Právo, 7.10.2017