Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Neodpovědní voliči

Neodpovědní voliči

Mezi reakcemi na nedávné řecké volby, v nichž propadly vládní strany, zaznívají hlasy, že voliči zase jednou nevědí, co činí. Řekové jsou prostě nenapravitelní. Nejprve léta dávali svoje hlasy populistickým stranám, které Řecko zadlužily, teď se jim nechce odpovědně spořit.

Podle komentáře v jednom českém deníku může prý v Řecku v předčasných volbách dojít až k „popravě“ demokracie, protože vyhrají levicoví extrémisti. Volby jsou nyní naplánovány na 17. června.

Což o to, demokracii popravili v historii voliči už několikrát, přičemž poválečné Československo je příkladem země, kde k takové politické katastrofě skutečně přispěla zabedněnost velké části národa, přesněji řečeno voličů. Jenže současná situace je poněkud složitější, než byla poválečná volba mezi demokracií a totalitní hrozbou, kterou tehdy představoval Stalinův Sovětský svaz.

V černobílém světě neoliberální logiky je ale slyšet pořád ten samý kolovrátek: za řeckou krizi i za problémy některých dalších zemí Evropské unie si mohou voliči sami, protože volí neodpovědné politiky, kteří jejich země zadlužují. Hlavním kořenem všeho zla je přebujelý sociální stát. Žili jsme si nad poměry, teď je třeba tvrdě šetřit.

Jak je možné, že voliči leckde tuto průzračnou logiku nechápou?  Na to je několik možných odpovědí.

Například si možná spousta voličů myslí, že státní dluhy nezpůsobily v prvé řadě sociální programy, ale také, a  vlastně především, zákulisní propojení velkých peněz a politiky, která byla v posledních dekádách v mnoha zemích dokonale zprivatizována. Přinejmenším stejně velké peníze, které mizely v  neefektivních sociálních programech, mizely v systémové korupci.

Zapomíná se též, že dluhy nejsou zdaleka jen výsledkem „uplácení“ voličů, ale dlouho jejich vytváření  přiživoval nyní tak „odpovědný“ finanční kapitál, protože byly výborným byznysem. I dnes se s nimi čile obchoduje, a to nejen s těmi státními. Pokladny států navíc vysávají také globální finanční spekulace nebo masivní sanování bank, které kvůli spekulacím krachují. Kde je jejich odpovědnost?

Je těžké žádat, aby si občané utahovali disciplinovaně opasky, když to, co se na nich ušetří, nadále odtéká ze stáních pokladen neznámo kam, často daleko za hranice postižených národních států.  Nelze se pak bohužel divit, že „nezodpovědní“ voliči dají hlasy radikálům, kteří dluhy nechtějí splácet a slibují, že si v prvé řadě vyřídí účty s bankéři.

Ano, voliči skutečně mohou „popravit“ demokracii. Například tím, že nedají hlasy „zavedeným“ stranám. Jenže to bohužel v řadě zemí začíná být voličům jedno, protože „demokracii“ zavedených stran vidí jako nevyléčitelně zkorumpovanou. Tu přitom nezkorumpovali primárně oni tím, že dávali hlasy politikům slibujícím hory doly, ale zkorumpovaly ji především nejrůznější ekonomické zájmy v zákulisí, které  potřebují, aby u moci byly právě ony „zavedené“ strany, s nimiž umí dělat „byznys“.

Až dosud se ve volebních kampaních dařilo s pomocí velkých peněz a velkých slibů voliče nakonec tak říkajíc „zmáknout“, jenže to leckde přestává platit. Zdá se, že buď budeme muset rychle najít nějaký funkčnější model soužití národní demokracie a globálního trhu, nebo voliči skutečně současný model demokracie „popraví“ bez toho, že by přemýšleli o alternativách.

Právo, 18.5.2012