Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nestraníci v čele kandidátek ČSSD?

Nestraníci v čele kandidátek ČSSD?

Sociální demokracie chce uspět v krajských volbách v příštím roce, a proto prý zvažuje, že by v čele některých jejích krajských kandidátek mohli stanout i známí nestraníci. Jenže nic takového se ve světle nových stanov strany nejspíš nestane. A je to dobře.

Podle nových stanov má o kandidátkách rozhodovat celá členská základna. Představa, že členové strany by schválili do čela krajské kandidátky někoho, kdo členem strany není, je mírně absurdní. Koneckonců mnoho z nich je ve straně nejen z důvodů ideových, ale také proto, že mají šanci „vysedět si“ nějakou tu stranickou funkci.

Této logice stranictví nemá smysl se vysmívat. Strany nejsou primárně založeny na výjimečných osobnostech, které, pokud  se jich zrovna nedostává ve stranických řadách, si strana odněkud vypůjčí. Něco takového může fungovat pouze v těch typech volebních klání, v nichž osobnost hraje přinejmenším stejnou roli jako stranická příslušnost, kupříkladu ve většinových volbách do Senátu.

Ve volbách založených na poměrném systému, v nichž stranický princip už z definice hraje prim, je naopak nominace nestraníka do čela kandidátky svého druhu protimluv. A bude-li o kandidátech rozhodovat členská základna, nemá nestraník nejspíš tak jako tak žádnou šanci.

V  tomto kontextu lze připomenout lekci z dění před přímou volbou prezidenta. Tehdy se ČSSD  za významného nestraníka mohla postavit, protože způsob volby i nadstranická povaha prezidentské funkce tomu napomáhaly. Jenže ČSSD se nakonec usnesla, že nestraník Jan Švejnar, který měl reálnou šanci v prezidentském klání zvítězit, si musí vybojovat nominaci proti významnému sociálnímu demokratovi Jiřímu Dienstbierovi ve stranických primárkách. Švejnar logicky usoudil, že v takovém klání nemá šanci, jakkoliv Dienstbier nebyl žádným miláčkem stávající členské základny.

Vedení strany naopak prosadilo bez hlasování členstva do čela stranické kandidátky pro volby do Evropského parlamentu význačného levicového intelektuála, nestraníka Jana Kellera. To se dnes ukazuje jako chyba, protože zatímco Kellerova názorová nezávislost by možná byla občas srozumitelná v Senátu, v europarlamentu se nad jeho hlasováními v rozporu s oficiální zahraničně-politickou linií nejen ČSSD, ale i evropské sociálně-demokratické frakce, někteří sociálnědemokratičtí kolegové otevřeně pozastavují. Straně to jistě neprospívá.

Hlasování členstva o kandidátkách můžeme samozřejmě kritizovat jako cestu k vybírání ze šedého stranického průměru, jakož možná i posílení těch stranicko-kmotrovských struktur, které budou umět svoje kandidáty členstvu prodat. Pokud ale strana nedokáže generovat výjimečné osobnosti uvnitř vlastních řad, je takový výběr lepší, než umělý import nestranických osobností zvenčí.

Právo, 25.3.2015