Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nevymlouvejme se na OSN

Nevymlouvejme se na OSN

Evropští politici tvrdí, že ve Středozemním moři nemohou začít hromadně potápět lodě pašeráků, kteří převážejí z afrického pobřeží do Evropy běžence, protože musí získat mandát Rady bezpečnosti OSN. V témže duchu se nesou občasné diskuse o tom, zda by uprchlickou krizi nepomohla vyřešit vojenská intervence v Libyi a Sýrii, popřípadě alespoň okupace části afrického pobřeží, kde by bylo možné zřídit uprchlické tábory, v nichž by se rozhodovalo o tom, kteří běženci mohou pokračovat na cestě do Evropy.

RB prý vojenskou intervenci neschválí, protože ji bude vetovat Rusko. Tomu v současné situaci vyhovuje i chaos, který v EU působí příval uprchlíků, takže by možná vetovalo i vojenské akce proti pašerákům. Jenže Západ není v této situaci úplně bezmocný, přičemž se nemusí uchylovat k akcím, které by obcházely OSN.

Už v roce 1950 byla většinou členských zemí OSN schválena rezoluce 377 A, známá pod jménem „Uniting for Peace“ (Sjednocení pro mír). Praví se  v ní, že pokud se stálí členové RB nemohou shodnout na společné akci k ochraně mezinárodního míru a stability, Valné shromáždění OSN může na návrh většiny členů RB (bez možnosti zablokovat ji vetem stálého člena)  nebo na žádost většiny členských zemí OSN vzít věci do svých rukou a prostou většinou rozhodnout. 

Tento mechanismus obejití zablokované RB OSN byl použit zatím desetkrát. I když samotná rezoluce 377 A  byla přijata a použita v době korejské války jako mechanismus proti sovětským vetům, nejznámější je její využití v suezské krizi v roce 1956, kdy Francie a Velká Británie blokovaly v RB přijetí rezoluce 119.

OSN bezpochyby potřebuje zásadní změny ve své architektuře. Zejména struktura RB a způsob  jejího rozhodování jsou archaické, neboť odrážejí mocenské poměry z konce druhé světové války.

Zároveň ale není pravda, jak se často tvrdí, že jeden stálý člen RB OSN, což bylo v posledních letech nejčastěji Rusko, může svými vety akceschopnost OSN zcela ochromit. Schválení rezoluce povolující vojenské akce k potápění lodí pašeráků lidí a ničení jejich infrastruktury by v případě ruského veta v RB neměl být velký problém--na rozdíl  možná od povolení mezinárodní intervence v Sýrii a Libyi.

Evropští politici se na OSN kvůli její malé akceschopnosti jistě mohou vymlouvat, a rádi tak často činí, ale ve skutečnosti mají v rukou nástroje, jak případně obejít veto zemí, které se ze současného chaosu v EU radují. Západ je navíc dostatečně bohatý, aby s pomocí slibů ekonomické pomoci mohl získat hlasy případných nerozhodnutých chudých zemí.

Právo, 31.8.2015