Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Nezveličujme islamistickou hrozbu

Nezveličujme islamistickou hrozbu

Po teroristických útocích v Paříži se o hrozbách islámského fundamentalismu pro západní civilizaci mluví dosti apokalypticky. Politici i experti nám sdělují, že Evropa už nyní může být zásluhou značného počtu muslimů sídlících v západní Evropě prošpikovaná „spícími“ teroristickými buňkami, které tvoří radikalizovaní muslimové s evropskými pasy.

Tuto hrozbu nelze podceňovat, ale zároveň se ve vlně obav z ní zračí, zdá se, spíše strach z naší vlastní slabosti, než skutečná síla islamistických nepřátel Západu. Právě oni si možná uvědomují mnohem lépe než my sami, že nikdy nemohou porazit západní civilizaci v přímé násilné konfrontaci, ale že do ní mohou svým dávkovaným násilím zasít strach, který mnohem lépe než přímý ozbrojený střet vykoná zhoubné dílo v rozkládání hodnot znejistělé civilizace.

I proto byla masová pieta v Paříži, konající se mimo jiné pod heslem „nebojíme se“ tak důležitá. Více než milión lidí v pařížských ulicích nešel jen cosi obecně proklamovat. Tito lidé dobře věděli, že v dané situaci mohou riskovat i své životy, protože při tak masivní akci nešlo zaručit, že se někde, třeba přímo v jejím srdci, neodpálí sebevražední atentátníci.

Vítězství to ale bylo zatím jen symbolické, a zdaleka tím není zažehnán hodnotový rozklad naší civilizace s pomocí strachu. Zejména politici se nyní budou chtít předvést jako odpovědní ochránci naší bezpečnosti. A budou tak chtít činit v některých případech i za cenu omezování našich svobod anebo s pomocí šíření neodpovědné xenofobie vůči celému islámskému světu.

Nejen islámský svět, ale dokonce ani islamismus, s jeho ozbrojenými hnutími, přitom pro nás nepředstavuje žádnou reálnou vojenskou hrozbu. Islamisté mohou mezi námi rozsévat strach izolovanými teroristickými útoky u nás doma nebo v podobě barbarských poprav a dalších hrůzných činů na jimi kontrolovaných územích, servírovaných západnímu publiku s pomocí médií.  

I oni ale vědí, že teror musejí Evropanům a Američanům dávkovat. Nesmějí je vyprovokovat k rozhodné akci--kupříkladu k rozsáhlé vojenské intervenci eliminující základní ohniska hrozeb na Středním východě, od Sýrie až po Pákistán.  Dobře si uvědomují, že v takové konfrontaci nemají ani islamistická hnutí, ani islámské státy z vojenského hlediska proti Západu sebemenší šanci.

Bylo by dobré si v současné vlně hysterie nad jedním sice strašným, ale izolovaným útokem tuto sílu Západu připomínat. Stejně jako jeho „měkkou sílu“. Zatímco do Islámského státu odcházejí jen tisíce frustrovaných či radikalizovaných zoufalců, do Evropy a USA se pokoušejí dostat milióny obyčejných muslimů. A až na výjimky nikoliv proto, aby páchali násilí a nerespektovali naše zákony, ale s vidinou lepšího života.

Co rozhodne o naší budoucnosti, není terorismus, jehož obětí je ve srovnání s krvavou historií naší vlastní civilizace jen hrstka. Rozhodne, zda v  kolektivní západní psyché převáží uvědomění si toho, jak jsme ve skutečnosti silní, anebo zda nás strach donutí ke zbabělosti všeho druhu.

Silný a sebevědomý Západ bude vědět, že ho nemůže ohrozit ani mnohem větší vlna terorismu, a že si navzdory i sebehrůznějším incidentům nesmí nechat vzít své hodnoty--včetně poskytování azylu lidem prchajícím před násilím, k němuž jsme, měli bychom si přiznat, leckde přispěli i vlastní neuváženou politikou.

Slabý a znejistělý Západ naopak začne nepromyšleně zavírat hranice, stavět nové bariéry směrem navenek i mezi jednotlivými svými státy, abdikovat na solidaritu s uprchlíky ve jménu ochrany „našich“ sociálních jistot, a nakonec omezovat i vlastní svobody. V takovém případě se ovšem islamisté budou skutečně moci radovat z vítězství.

Právo, 17.1.2015