You are here: Home Members redaktor's Home Nikdo se v tom už nevyzná

Nikdo se v tom už nevyzná

Po letním a zářijovém i říjnovém chaosu ve vládním boji s epidemií nemoci covid19, se zdálo, že už nemůže být hůř. A opravdu, vláda poté, se v říjnu Česká republika stala světovou jedničkou v počtu nakažených na sto tisíc obyvatel, našla konečně, zdálo se, recept nejen na to, jak epidemii dostat pod kontrolu, ale také na to, jak komunikovat s veřejností.

Jenže se blížily Vánoce, a vládou vytvořený epidemiologický systém PES, který vnesl na svém počátku do vládního počínání jistou srozumitelnost, byl z politických důvodů vykastrován. Populistický premiér a jeho spolupracovníci se evidentně báli, že by jim většina veřejnosti neodpustila zavření obchodů a nákupních středisek před vánoční nadílkou, a rok 2021 je přitom volební.

Nastala paradoxní situace, v níž se hlavní stal překážkou chápání vládního počínání právě ten systém, který měl vše učinit logickým a  transparentním tím, že  každý z jeho pěti stupňů nákazy měl být pevně vázán na příslušná vládní opatření a restrikce. Ačkoliv země byla podle systému PES před Vánocemi na pátém stupni rozšíření nákazy, vláda ponechala opatření někde na úrovni tři a půl.

Není divu, že míra nákazy v lednu opět začala v důsledku laxního chování vlády i veřejnosti na konci roku prudce stoupat. Česká republika se opět usadila na předních světových příčkách. Vláda musela zavést nové restrikce, tentokrát v souladu s pátým stupněm nákazy.

Teď, když se situace zlepšila, a PES ukazuje už několik týdnů stupeň čtyři, ale restrikce pro změnu zůstávají na stupni pět. A vláda mluví nikoliv o rozvolnění, ale o zpřísnění, protože dlouhodobé trendy jsou prý nepříznivé.

Čert aby se v tom vyznal. Jakož i v tom, proč se vláda tolik bojí skutečně radikálních opaření, která zavedly některé země v podobě úplného lockdownu a omezení volného pohybu. Nebylo by lepší dát si dvou nebo tří týdenní radikální národní kúru v podobě téměř úplného omezení sociálních kontaktů, a srazit tak míru nákazy na minimum, než praktikovat vleklou agónii a chaos?

Baví ještě někoho sledovat každý den zprávy o tom, jak naše země láme rekordy v počtu nakažených, hospitalizovaných i mrtvých, a zároveň zprávy, že se lidé masově srocují v zimních střediscích, jakkoliv tam vláda zakázala provoz vleků? Anebo zprávy podle nichž čeští filutové vyzráli na zavření hotelů pro turisty tím, že tam s celými rodinami jezdí „služebně“?

Do toho všeho přišlo očkování vakcínou. Premiér se sám ustavil hlavním dohlížitelem. Ač na podzim jako krizový manažér selhal, národu to vysvětlil tak, že ve skutečnosti krizovým manažérem je, protože vybudoval podnikatelské impérium, zatímco většina z nás nepostavila v životě ani psí boudu.

Výsledkem je chaos i v očkování. Částečně je samozřejmě zaviněn dočasnými výpadky v dodávkách vakcín, ale z větší části opět špatnou komunikací, selhávající elektronickou registrací, a neprůhledným systémem distribuce. Někteří vládní a regionální politici teď říkají, že je třeba dočasně zastavit očkování nejstarších občanů, jiní nás ujišťují, že jde jen o omezení. Náš vrchní krizový manažér při vysvětlování zmatků ve zprávách ČT šustí papíry a jako obvykle si protiřečí.

Kdyby to vše nemělo tragické následky v podobě zbytečně zemřelých a nakažených, bylo by to k smíchu. Jenže i tradiční český smysl pro poněkud šibeniční humor tady selhává. Jde o život.

Novinky, 29.1.2021