You are here: Home Members redaktor's Home Novela antidiskriminačního zákona budí zbytečné emoce

Novela antidiskriminačního zákona budí zbytečné emoce

dotčení jedinci, ale i neziskové organizace.  Kritizují též  možnost podávat hromadné žaloby, jakož i přesun důkazního břemene i na žalovanou stranu.

Podle poslance ODS Marka Bendy je novela nesmysl, povede prý pouze k tomu, že začneme živit neziskové organizace. Nelíbí se mu, že jedním z dopadů novely by mohla být i možnost žalovat nejen za konkrétní projevy diskriminace, ale kupříkladu i za diskriminační ustanovení ve vnitřních předpisech firem.

Ač, jak už bylo řečeno, je novela i dílem skupiny poslanců za hnutí ANO, i poslanec za ANO Partrik Nacher je zásadně proti novele. Tvrdí, že je to prý další plamínek do plápolajícího ohně progresivismu, který se projevuje v podobě debat o manželství pro všechny, ratifikace Istanbulské smlouvy zamezující násilí na ženách, nebo o změnách pohlaví ve dvanácti letech.

Taková argumentace, kterou slyšíme v poslední době nejen od Nachera, ale od mnoha dalších obránců tzv. tradičních hodnot a pořádků,  je ovšem značně zjednodušená. I kvůli tomu, že takříkajíc míchá jablka s hruškami.

Snahy zefektivnit možnosti boje s diskriminací totiž nejsou totéž jako snahy bořit s pomocí zákona některá dosavadní tabu a legalizovat některé nové instituty. Jinými slovy, lze jistě vést demokratickou debatu o uzákonění manželství homosexuálů coby rozšíření existujícího institutu manželství mezi mužem a ženou na svazek mezi dvěma jedinci. Argumenty, že neumožnění manželství homosexuálů je formou diskriminace samozřejmě zaznívají, ale jako formu diskriminace nelze nemožnost uzavřít takové manželství stíhat, dokud manželství homosexuálů nebude uzákoněno.

Antidiskriminační zákon je naopak namířen na potírání diskriminace, která porušuje už existující práva. Ta jsou jasně stanovena Ústavou i zákony. A jelikož se jedná o práva, která se na jedné straně dotýkají konkrétních jedinců, jsou-li jim odepírána, ale zároveň mají coby základ ústavního a  demokratického pořádku širší společenskou platnost, je zcela na místě, aby bylo možné individuálně, hromadně anebo prostřednictvím občanských sdružení napadat i obecná ustanovení (kupříkladu ve vnitřních řádech firem), která mají diskriminační povahu, a  tím de facto porušují právní a ústavní řád země.

Nejde o žádný progresivismus, pokud nebudeme tímto pojmem označovat každou snahu o lepší vymáhání již platného práva. Umožnit neziskovým organizacím, aby se angažovaly v antidiskriminačních řízeních je přitom smysluplné ze dvou důvodů. Za prvé je málokterý jedinec, který nemá právní vzdělání,  schopen kvalifikovaně upozorňovat na systémovější případy diskriminace, jakož i schopen pustit se do časově náročné právní bitvy. Za druhé, diskriminace se nejvíce dotýká lidí sociálně slabých, kteří se jen těžko sami dokážou bránit.

Poněkud demagogické jsou i námitky oponentů, že novela chce přesunut důkazní břemeno na žalovanou stranu. Jedna z předkladatelek novely, Olga Richterová z Pirátské strany, k tomu uvedla: „ Co se stalo, to dokazuje stále žalobce a jinak to ani nejde. Žalovaný musí pouze vysvětlit, proč to udělal. Například, že propustil zaměstnance v rámci reorganizace, a ne proto, že je Rom.“

Otázkou je, zda odpůrce přesvědčí sebelepší racionální argumentace. Novela antidiskriminačního zákona má totiž našlápnuto k tomu, aby se stala dalším terčem širší kulturní války mezi konzervativci a liberály, ač v daném případě nejde o hodnoty, ale především o lepší vymáhání již platných zákonů.

ČRo Plus, 24.4.2019