You are here: Home Members redaktor's Home O co se Babiš může zatím opřít v boji s auditem Evropské komise

O co se Babiš může zatím opřít v boji s auditem Evropské komise

Rezignaci premiéra  by ve většině demokratických zemí měl za následek audit Evropské komise, podle nějž je premiér ve střetu zájmů, protože se dostatečně neodstřihl od svých firem, v důsledku čehož přijdou nejen tyto firmy, ale možná i jeho země zpětně o stamilióny korun. Ne tak v České republice, kde premiér odmítá jak výsledky samotného auditu tak kompetenci Evropské komise pro jeho provedení. A dodává umíněně, že žádné peníze se do Bruselu vracet nebudou.

Ponecháme-li stranou, že Brusel může jednoduše odečíst požadované stamilióny z celkového objemu dotací pro Českou republiku, a s českými úřady se nebude nijak moc vybavovat, pokud se Česká republika výsledkům auditu nepodřídí, ba že mohou za určitých okolností následovat sankce další, zůstává smutnou skutečností, že k odchodu z funkce Babiše jen těžko někdo donutí. Ba co víc, nemusí se ani moc obávat, že by závěry auditu, které by se daly interpretovat i tak, že český premiér neoprávněně, tedy v rozporu s unijními zákony inkasoval stamilióny, pro což se v běžném životě používá slovo krádež, nějak výrazně otřásly jeho domácím postavením.

Přispívá k tomu několik faktorů. Tím prvním je skutečnost, že jak už ukázala setrvalost preferencí hnutí ANO během kauzy Čapí hnízdo, v níž byl Babiš vyšetřován též kvůli možným machinacím s evropskými fondy, voličské bázi ANO je možnost, že se Babiš dopustil nelegálního jednání, takříkajíc ukradená. Buď obviněním nevěří, protože sám Babiš tvrdí, že se jim nemá věřit, anebo jim možná částečně věří, ale dokud je pro ně Babiš symbolem jejich zvýšené životní úrovně v posledních letech, zavřou nad možným nelegálním jednáním premiéra oči.

Tento postoj je vyztužován návyky, které si starší generace, jež zejména Babiše podporuje, přinesla už z bývalého režimu. I v něm všichni předpokládali, že si komunistická nomenklatura takříkajíc přikrádá ze státního majetku, který teoreticky patřil všem, ale dokud zajišťovala společnosti slušný životní standard a bezpečí, společnost se nijak nebouřila.

Což nás přivádí k další skutečnosti, která hraje Babišovi do karet, a tou je relativní slabost občanské společnosti. To je možná překvapivé tvrzení po masových demonstracích organizovaných Miliónem chvilek pro demokracii. Skutečností ale, je,  že v zemích, kde nedávno museli odstoupit zkorumpovaní premiéři, se demonstrace konaly i po několik týdnů každý den, nikoliv jednou za dva tři měsíce v mírně festivalovém duchu. I na Slovensku odstoupil Robert Fico kvůli vraždě novináře Jána Kuciaka až po velkém nasazení občanské společnosti. U nás, zdá se, zatím občanská společnost takového nasazení schopná není.

Babiš má také poměrně silné spojenecké zázemí. Podrží ho prezident Miloš Zeman i politické strany, které z Babišovy vlády, která zahnala pravicové demokratické strany do defenzivy,  tak či onak profitují.

A konečně: za Babiše kope nemalá část českých médií. Některá proto, že patří do jeho svěřeneckého fondu, jiná proto, že jsou součástí poměrně dobře prosperující dezinformační scény u nás. Média, která jinak svým obsahem rozkládají či zpochybňují principy liberální demokracie u nás, tak v těchto dnech ve světle možných občanských protestů pohoršeně píšou o nutnosti respektovat výsledky voleb či nebezpečí majdanizace české politiky, ba dokonce o hrozícím státním převratu pod taktovkou Miliónu chvilek pro demokracii.

Výsledkem je, že ona část české společnosti, kterou Babiš potřebuje k tomu, aby odrazil i negativní dopady auditu EK na jeho politickou budoucnost, zatím, zdá se, zůstává na jeho straně.

ČRo Plus, 4.12.2019