Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home O zbraních a eskalaci konfliktu

O zbraních a eskalaci konfliktu

Obvyklá odpověď  většiny západních politiků na otázku, zda má Západ dodat moderní zbraně Ukrajině, zní, že by takový krok přispět k eskalaci konfliktu na východě země. Možná dokonce v podobě přímého zatažení Ruska do války.

To je pozoruhodná logika. Jelikož totiž západní politici téměř unisono tvrdí, že Rusko moderní zbraně, plus svoje vojáky převlečené za dobrovolníky na dovolené, na Ukrajinu od začátku konfliktu dodává, sděluje se nám v podstatě, že eskalace smí být pouze jednostranná.

Rozvedeme-li to dále, znamená to, že Západ navzdory kritice Ruska i sankcím, které proti Rusku zavedl, implicitně uznává ruský argument, že má na Ukrajině legitimní zájmy. Jak jinak totiž vysvětlit, že Rusko může vojensky podporovat „rebely“ a postupně si ukrajovat z ukrajinského území, zatímco Západ nesmí činit totéž ve prospěch druhé strany, protože by prý mohl svojí vojenskou podporou způsobit jakousi eskalaci?

Je samozřejmě pochopitelné, že se západní politici chtějí vyhnout otevřené vojenské konfrontaci s Ruskem, k níž by mohlo v důsledku dodávek zbraní Ukrajině dojít. A že doufají, že k zastavení ruské agrese budou stačit nakonec jen sankce. Mluví se proto o potřebě politických řešení, která ovšem zatím příliš nefungují.

V historii bohužel najdeme jen málo příkladů, kdy se agresivní diktátoři, jakým je Vladimír Putin, rozhodli změnit svoje chování, když viděli, že cena, kterou musejí zaplatit, je poměrně nízká. Zvýšit se přitom dá buď jen mnohonásobným rozšířením sankcí tak, aby Rusko opravdu srazily ekonomicky na kolena, anebo tak, že zásadně zvýšíme cenu, kterou by musela ruská armáda za svoje dobrodružství na východě Ukrajiny platit.

Jistý díl pravdy mají samozřejmě ti, kdo upozorňují, že dodávky moderních západních zbraní Ukrajině by mohly posloužit Putinovi jako záminka, aby Rusko přestalo předstírat, že se na Ukrajině vojensky neangažuje. A aby pod praporem údajné bezpečnostní hrozby sobě samému změnilo válku „hybridní“, v níž za něj bojují údajní povstalci, ve válku otevřenou.

Pro ruskou propagandu by jistě bylo hračkou vysvětlit Rusům, že moderní západní zbraně v rukou ukrajinské armády nejsou hrozbou jen pro „povstalce“, ale pro Rusko samotné. A jistě by také zneužila existenci takových zbraní jako důkaz, že Západ celou dobu neusiloval o nic jiného, než o ohrožení samotného Ruska.

Zároveň je ovšem otázkou, zda by Putin chtěl riskovat skutečnou válku s  ukrajinskou armádou, která by byla vyzbrojena stejně kvalitními, popřípadě i kvalitnějšími zbraněmi než ta ruská, a která by s pomocí západních poradců prošla i instruktáží a cvičeními zvyšujícími její akceschopnost.

 Většina z nás si samozřejmě přeje, aby se nakonec podařilo přinejmenším snížit intenzitu konfliktu na východě Ukrajiny, a aby dohody z Minsku platily. Jenže pravděpodobnost takového vývoje je velmi malá. Putin bude ve svém dobrodružství po čase pokračovat, a Západ tak bude muset vážně zvážit, zda případné dodávky zbraní Ukrajině nejsou nakonec potřebné. 

Novinky, 2.3.2015