Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Od suchého úředníka k premiérovi

Od suchého úředníka k premiérovi

Před půl rokem to s Bohuslavem Sobotkou vypadalo nevalně. Už od prezidentské volby, kterou sociální demokracie pod jeho vedením nezvládla, byl v ČSSD pod rostoucím tlakem příznivců Miloše Zemana. Na březnovém sjezdu sice obhájil svoji předsednickou pozici, ale musel obětovat některé svoje spojence. Pak prezident jmenoval „odbornickou“ vládu Jiřího Rusnoka a Sobotka, ač proti ustavení  vlády v rozporu s pravidly parlamentarismu vlády protestoval, byl nakonec potupně donucen spolu s ostatními poslanci ČSSD pro vládu hlasovat.

Když vedení strany před volbami jen těsně podpořilo kandidaturu Sobotky na premiéra, zdálo se téměř jisté, že po volbách se zemanovské křídlo pokusí Sobotku „zaříznout“ a udělat z ČSSD prezidentskou stranu. Stalo se, ale Sobotka, i kvůli veřejnému lhaní Michala Haška o lánské schůzce pučistů s prezidentem souboj vyhrál. Od té doby politicky jen roste.

Jeho včerejší jmenování premiérem dovršilo pozoruhodný přerod nevýrazného a už odepisovaného stranického politika v ústavního činitele, který má dnes jako jediný na české politické scéně schopnost a sílu se postavit prezidentu Zemanovi. Dosáhl toho kombinací nekompromisních postojů vůči Zemanovi od okamžiku, kdy byl po lánském puči potvrzen vedením ČSSD v roli předsedy a budoucího premiéra, a impozantních vyjednávacích schopností při sestavování nové vlády.

Sobotkův styl se přitom výrazně nezměnil. Choval se i v minulosti věcně, občas možná až příliš suše, úřednicky. Ale vítězný střet s odpůrci ve straně mu dal politickou autoritu, které od té doby dobře využívá.  Prezidenta v podstatě „přehrál“ a nedal mu jinou možnost, než ho jmenovat premiérem. To je na české poměry neobvyklý politický výkon.

Jeho jmenování je bodem zlomu, protože Zeman bude nyní v defenzivě. Může se samozřejmě pokoušet komplikovat jmenování jednotlivých ministrů, ale má proti sobě už nikoliv jen stranického politika, ale ústavního činitele, který se může kupříkladu obrátit na Ústavní soud.

Zeman svým chováním navíc udělal ze Sobotky symbolického lídra velké většiny parlamentně-stranického spektra, včetně některých opozičních stran, v boji o zachování parlamentní demokracie u nás. Koalice i většina opozice mají společný zájem nepustit Zemana znovu „do hry“. Existuje i silný společný zájem upravit prezidentské pravomoci v Ústavě.

Sobotka tak symbolicky převzal roli hlavního  ochránce  parlamentarismu u nás, která před volbami patřila dvojici Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek. Vstupuje tak do role premiéra v mnohem silnější pozici, než by se mohlo na první pohled zdát.

 Možná hlavní příčinou jeho úspěchu je schopnost učit se z minulých chyb a hledat nové strategie, čímž o hlavu převyšuje prezidenta, který minulé chyby umíněně opakuje. Přidáme-li k tomu schopnost hledat kompromisy a obrušovat mimo záři kamer hrany mezi jednotlivými koaličními stranami, může  v dané politické konstelaci být premiérem na české poměry neobvykle  úspěšným.

Právo, 18.1.2014