Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Odsouzeni vládnout čtyři roky

Odsouzeni vládnout čtyři roky

Jeden český deník konstatoval, přímo v bombastickém titulku, že zatímco Petr Nečas měl měsíc po volbách v roce 2010 už de facto personálně sestavenou vládu, Bohuslav Sobotka má prázdný papír. Toto konstatování  mělo být jakýmsi ironickým štulcem Sobotkovi, který prý postupuje pomalu proto, že je pro něj těžké sestavit vládu, v níž by vypadal jako vítěz.

Co deník, shodou okolností patřící miliardáři a lídrovi hnutí ANO Andreji Babišovi, zapomněl dodat, je, že jako vítěz potřebuje vypadat i Babiš. I proto se ANO chová ve vyjednávání o poznání obezřetněji než Věci veřejné v roce 2010.

Véčkaři  tehdy před volbami hájili spíše sociálně zabarvený ekonomický program a svoji kampaň založili na boji s politickými dinosaury, aby se pak překotně, během měsíce, stali spolu s politickými dinosaury z řad  ODS a TOP 09 ve vládě hlasateli tvrdého neoliberalismu, který se vyžíval nejen v necitlivých škrtech ale i v sociálním experimentování na občanech. Vláda byla i kvůli této programové zradě VV od počátku nestabilní. 

Babiš si toho je jistě vědom, a i proto jeho vyjednavači pečlivě hledají programové kompromisy. Pomalé tempo vyjednávání tak není zapříčiněno jen Sobotkovou starostí, aby se jevil jako vítěz, ale především tím, že Babiš jen těžko může poslat své hnutí do vlády, která by neuspěla.

Babiš je v kleštích. Volební výsledky  jsou prostě takové, že stabilní vládu bez ANO nelze sestavit.  Pokud vláda kvůli neústupnosti či nějakému zjevnému politickému amatérismu ANO sestavena nebude, mohou se jeho preference začít vypařovat stejně rychle, jako v posledních dnech před volbami stoupaly.

Když vláda nakonec vytvořena bude, nemůže si hnutí založené na kritice údajné neschopnosti tradičních stran dovolit vládu neschopnou a zmítanou vnitřními konflikty. Taková vláda by se vnitřně neuspořádanému novému hnutí vymstila stejně, jako se vymstila véčkařům.

ČSSD i ANO tak mají vzhledem ke svým volebním výsledkům silný společný zájem. Sobotka v čele ČSSD--vzhledem k volební „nevýhře“ a následnému pokusu o vnitrostranický převrat--potřebuje veřejnosti nabídnout stabilní a  kompetentní vládu.

Babiš--odsouzený k vládnutí překvapivým výsledkem voleb--zase potřebuje  ukázat, že neumí jen kritizovat, jak je všechno špatně, ale že skutečně může být v řízení státu stejně  úspěšný, jako byl v řízení podnikatelského impéria.

I lidovci mají po třech letech mimo Sněmovnu silnější zájem být součástí úspěšné vlády, než být v opozici. Musí se rehabilitovat na vládní úrovni, odkud se v roce 2010 zřítili mimo Sněmovnu. Skončit ve stejných  opozičních řadách s Miroslavem Kalouskem, který k pádu KDU-ČSL značně přispěl, aby pak založil TOP 09, nebo být jednou z příčin nemožnosti vládu vůbec sestavit, by lidovce nejspíš opět, a možná už napořád, vyřadilo z parlamentní politiky.

Ač se to tak při vyjednáváních nemusí jevit, všichni tři potenciální koaliční partneři prostě mají silný zájem vytvořit vládu, která uspěje. Pokud neuspějí, mohou  všichni skončit ve stejné politické bezvýznamnosti, v níž skončil Nečas, který se v roce 2010 při rekordně rychlém  sestavování vlády jevil jako učiněný vítěz.

 Právo, 30.11.2013