Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Ohnutý Zeman v Číně

Ohnutý Zeman v Číně

Ujištění českého prezidenta Miloše Zemana během jeho setkání s nejvyššími představiteli komunistické Číny, že on i nová česká vláda plně respektují teritoriální integritu Číny včetně toho, že k Číně neoddělitelně patří Tibet i Taiwan, se bohužel může mnohým jevit jako čirý oportunismus.

Česko se k tomuto kroku neodhodlalo po nějaké hlubší domácí diskusi, v níž by se v této otázce, která se ve svých důsledcích vztahuje k identitě našeho politického uspořádání po roce 1989, politici pokusili společně formulovat kompromis napříč politickým spektrem. Je to krok veskrze vypočítavý, za nímž stojí jen snaha zavděčit se ekonomicky mocné diktatuře tak, aby nám snad nějaké deklarované principy nepokazily obchod s ní.

Je přitom možné argumentovat, že Číně je úplně jedno, co si o její teritoriální integritě myslí český prezident a vláda, kteří v pohledu čínských vůdců reprezentují zemi o populační velikosti jednoho šanghajského předměstí.  Obchodní kontrakty s ekonomicky pragmatickou Čínou by nijak zásadně neohrozilo, kdyby český prezident přinejmenším využil svého práva v této otázce mlčet.

Zemanovo gesto, kterým navázal na podobné gesto ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, tedy nebude mít nejspíš vůbec žádné reálné dopady na česko-čínské ekonomické vztahy, i když Zeman je nejspíš přesvědčen o opaku. Bude mít ale dopady na to, jak vnímáme sami sebe. Zapadá do tradic českého oportunistického poklonkování před jinými mocnostmi v minulosti.

Po roce 1989 jsme se z této tradice pokusili vymanit tím, že mezi idejemi, kterými se chtěl udržovat náš nový stát, byl boj za lidská práva a kritika režimů, které vůči vlastním občanům používají metody u nás nechvalně známé z dob bývalého režimu. Neznamenalo to, že s takovými režimy nemůžeme obchodovat. Znamenalo to ale, že jsme připraveni nastavovat kritické zrcadlo autoritářské politice jejich představitelů a pomáhat domácí opozici.

Nešlo o nějaký bezhlavý lidskoprávní atlanticismus, jak se dnes této havlovské politice posměšně říká v levicovém Černínu. Česko nebylo bezhlavým šiřitelem nějaké lidskoprávní propagandy ordinované USA a Bruselem, ale vycházelo z vlastní zkušenosti boje s totalitou.

A z čeho vychází nyní? Jen z poníženého poklonkování před bezhodnotovými reáliemi globálního trhu.

Údajně levicový prezident tak jede do Číny coby pouhá politická fasáda českých miliardářů a  dalších podnikatelů, z nichž leckteří sice oficiálně podnikají v Česku, ale sídlí v daňových rájích nebo převádějí dividendy do zahraničí. A coby správná politická fasáda, jejíž barvu lze pružně volit podle potřeb, deklaruje, že Česko má jen jednu hodnotu – byznys.

Je ironické, že takováto hodnot zbavená politika nachází primárně podporu v řadách české sociálně demokratické levice. Její zahraničně politický tým sice tvrdí, že Česká republika prý lidská práva neodvrhla, jen podporuje jejich širší koncept, který klade důraz spíše sociální a ekonomická práva, než na ta tradiční.

 Jenže kdyby to byla pravda, prezident Zeman by v Číně jistě musel zmínit přinejmenším to, že máme silné výhrady proti čínskému zneužívání otrocké a dětské práce i otřesným sociálním podmínkám mnohých čínských pracujících. Nezmínil nic. Domů symbolicky zamířil v soukromém letadle firmy patřící nejbohatšímu Čechovi.

Právo, 29.10.2014