Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Omezení imunity je krok vpřed

Omezení imunity je krok vpřed

Prezident Miloš Zeman podepsal novelu ústavy, kterou se ruší doživotní imunita poslanců, senátorů a ústavních soudců. Novelu před několika týdny schválily potřebnými ústavními většinami obě komory parlamentu. Jelikož jde o ústavní zákon, nebyl prezidentův podpis zapotřebí, ale z hlediska politické symboliky je důležité, že prezident svůj souhlas s touto změnou ústavy dal formálně najevo. Novela začne platit od 1. května tohoto roku.

Počítá s tím, že poslance či senátora nebude možné, stejně jako dosud, trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Zatímco ale dosud platilo, že pokud Sněmovna nebo Senát s vydáním k trestnímu stíhání nesouhlasily, nemohl být zákonodárce pro své jednání stíhán už nikdy, tedy ani po skončení mandátu, od 1. května bude možné zákonodárce po zániku mandátu stíhat, pokud nebude znovu zvolen. Stejné pravidlo bude platit pro ústavní soudce, o jejichž vydání rozhoduje horní komora. 

Čeští zákonodárci se o omezení imunity, která byla ve srovnání s mnoha jinými evropskými zeměmi nadstandardní, marně pokoušeli od vzniku České republiky v roce 1993. Návrh na omezení trestněprávní imunity neprošel celkem třináctkrát. I současná Sněmovna už jednou o omezení imunity neúspěšně jednala na podzim roku 2010. 

Někteří zákonodárci požadovali ještě radikálnější úpravu. Senátor Jaroslav Kubera kupříkladu navrhoval, aby byli zákonodárci chráněni imunitou jen za svoje projevy na půdě parlamentu. V minulosti také zazněly návrhy, aby zákonodárci nebyli chráněni imunitou v přestupkových řízeních. 

Přijatá změna se tak může části veřejnosti jevit jako nedostatečná, ale skutečností je, že po zrušení doživotní imunity je česká úprava srovnatelná s tím, co je běžné ve většině evropských zemí. V Německu, Rakousku, Itálii, Dánsku, Švédsku nebo Španělsku platí, že imunita chrání zákonodárce s výjimkou přistižení při činu, přičemž imunity požívají jen během výkonu mandátu, nikoliv doživotně. 

Zadržen při činu mohl být i před přijetím ústavní novely také český zákonodárce, o čemž svědčí loňské zadržení poslance Davida Ratha. V takovém případě platí, že nedá-li předseda komory, jejímž je zadržený členem, do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností. 

Skutečností je, že ani doživotní imunita neuchránila řadu poslanců od trestního stíhání, protože ve většině případů je Sněmovna k trestnímu stíhání vydala. Od roku 1993 tak bylo na žádost policie zbaveno imunity 17 poslanců. 

Ačkoliv vzhledem k velké míře nespokojenosti s politikou a mírou korupce u nás existuje silná poptávka po dalším omezování imunity, je třeba si uvědomit, že pro rozumnou míru imunity zákonodárců a některých dalších ústavních činitelů existují v demokracii dobré důvody. Nelze totiž vyloučit, že policie může jednat na politickou objednávku, a mohla by tak v určitých případech pod záminkou vyšetřování trestných činů nebo přestupků například mařit účast některých zákonodárců na klíčových hlasováních nebo je dlouhodobě bez souhlasu příslušného zákonodárného sboru držet ve vazbě. 

I zrušení celoživotní imunity nese s sebou určitá rizika, protože se nedá vyloučit, že se političtí protivníci budou chtít s pomocí zpolitizované policie mstít svým protivníkům po skončení jejich mandátu. Na druhou stranu, v moderních demokraciích, které jsou právními státy, je takové účelové zneužívání justice k trestání politických protivníků poté, co už nepožívají imunity, málo pravděpodobné, a i proto je zrušení doživotní imunity u nás krokem vpřed. 

ČRo Plus, 10.4.2013