Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Otázka prezidentské (ne)způsobilosti

Otázka prezidentské (ne)způsobilosti

Okolo hlavy státu se u nás dějí podivné věci. V případě prezidentových opakovaných pokusů posunovat s pomocí svérázných výkladů Ústavy náš ústavní systém od parlamentní demokracie k prezidentskému systému, vesměs panuje politické ticho.

Ještě větší ticho panuje ve věci prezidentova zdraví, které je evidentně chatrné a dál se zhoršuje. Politické strany i média se nechaly v této věci zahnat do defenzívy agresivními prohlášeními Hradu, že poukazování na prezidentův zjevně nedobrý zdravotní stav se prý rovná hyenismu. Prezident se prý až na známé potíže s důsledky cukrovky těší relativně dobrému zdraví. 

Jenže jsme zároveň opakovaně svědky televizních záběrů, v nichž prezident klopýtá, či ho podpírá ochranka, popřípadě dokonce jeví známky jistého mentálního zmatení. Pokud některý komentátor upozorní, že takový způsob výkonu prezidentské  funkce není důstojný, a že vzhledem k tomu, že Zeman měl viditelné zdravotní problémy už před druhou volbou prezidenta, nebylo od něj úplně odpovědné kandidovat znovu, je poučen, že lidé už před prezidentskými volbami věděli, že Zemanovo zdraví není v pořádku, a  stejně ho podruhé zvolili.

Co na tom, že od znovuzvolení se zjevně vyčerpaný Zeman zdržuje více v Lánech než na Hradě, a že jeho zdravotní stav se viditelně dál zhoršuje, což byl ostatně trend zřejmý už před prezidentskou volbou. Prezident stále častěji také vynechává zahraniční cesty, a když na nějakou jede, Hrad reaguje podrážděně, pokud si jeho zdravotního stavu česká média v doprovodu všímají.

Vše se ale zakrýt nedá.  Z nedávného summitu NATO se tak do světových médií šířily nelichotivé záběry, na nichž představitelé členských států před společným focením čile vstoje diskutují, zatímco Zeman sedí sám stranou. Je zjevné vyčerpán, zdá se, že klimbá.

Slovenskými médii se zase po nedávné společné cestě Zemana a slovenského prezidenta Andreje Kisky z Hodonína do Topolčianek šířilo video, na němž při podepisování společného dokumentu je český prezident takříkajíc úplně mimo. Zdá se být na pokraji kolapsu, zmateně se otírá kapesníkem.

Má to Zeman skutečně zapotřebí? Pokud podruhé kandidoval navzdory zjevným zdravotním problémům, aby svým vítězstvím ukázal, že většina společnosti schvaluje jeho působení ve funkci během prvního mandátu, má takříkajíc splněno. Nemohl by se spokojit s tím, že i v  druhé prezidentské volbě dokázal porazit všechny svoje soupeře?

Je sice pěkné, že v kontrolovaném prostředí dokáže jmenovat soudce nebo ministry, pronést krátký projev, nebo si žoviálně povídat s moderátorem ve svém týdenním pořadu.  Vyústí-li ale už téměř každá jeho zahraniční cesta do situací popsaných výše, a některé musí rušit, začíná to být vážný problém pro zemi, jejímž je prezident nejvyšším představitelem.

Zeman to jistě ví, a nelze se tedy vyhnout otázce, proč v prezidentování pokračuje. Pokud zůstává ve funkci jen proto, aby cementoval jakési mocenské vazby, které jsou důležité pro jeho okolí, nebylo by z dlouhodobého pohledu lepší, kdyby důstojně odstoupil a pokusil se pomoci na Hrad někomu, komu důvěřuje? Země, kterou má evidentně rád, by si zasloužila na nejvyšší úrovni energickou  a profesionální reprezentaci.

ČRo Plus, 26.9.2018