Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Otázky nad sociální demokracií

Otázky nad sociální demokracií

Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka vyhlásil, že by jeho strana chtěla získat v předčasných volbách třetinu hlasů. To je ve světle bídného výkonu pravicové vládní koalice pod vedením Petra Nečase, jakož i ve světle sílících  problémů občanských demokratů, dříve nejsilnější pravicové strany, zdánlivě realistický cíl.

Zda se ho ČSSD podaří dosáhnout, bude ovšem hodně záležet na tom, jestli se jí během volební kampaně podaří udržet střety s pravicovými stranami převážně u témat sociálních a ekonomických, kde má nad pravicí při současných náladách ve společnosti jasnou převahu. Má také coby strana, která na vládní úrovni strávila sedm let v opozici, momentálně pověst politického subjektu mnohem méně prolezlého různými kmotrovskými strukturami, než třeba ODS.

Slabinou ČSSD je, že svým postojem při hlasování o vládě Jiřího Rusnoka, kterou bez předchozího souhlasu poslanecké většiny jmenoval prezident Miloš Zeman, otevřela dveře k možná docela účinnému protiútoku pravice. Zejména TOP 09 se okamžitě situovala do role obránkyně parlamentní demokracie a ústavnosti. Zdánlivě je to pro veřejnost téma odtažité, ale zároveň není na místě jeho důležitost pro mnoho voličů, zejména těch vzdělanějších, podceňovat.

ČSSD se svým postojem pří hlasování o důvěře pro Rusnokovu vládu, který byl důsledkem vítězství zemanovského křídla ve straně, vedeného prvním místopředsedou Michalem Haškem, také pro mnoho lidí stala stranou takříkajíc prezidentskou. Dosažení volebních met, o kterých sní Sobotka, tak bude záležet dost na tom, zda se užší spojení ČSSD se Zemanem ukáže jako produktivní.

Zeman je sice ještě stále poměrně populárním prezidentem, ačkoliv ztratil část voličů, kteří ho v prezidentské volbě podpořili. Má ovšem vlastní stranu, takže se hlasy voličů, kteří budou i ve volbách do Poslanecké sněmovny hlasovat primárně pro něj, budou štěpit mezi Stranu práv občanů – zemanovci a ČSSD.

Zároveň musí ČSSD počítat s tím, že ztratí tu část svých dosavadních voličů, kteří naopak nechtějí mít nic společného se stranou, kterou vnímají jako více méně ovládanou Zemanem. V tomto jejich odporu se přitom neskrývá jen nesouhlas se Zemanovými ústavně spornými postupy v postu prezidenta, či obecně se stylem jeho vystupování, ale také obava, že v případě přesvědčivého vítězství pozemanštělé ČSSD bude mít prezident za sebou mocnou vládní stranu, kterou v podobě SPOZ nemá. A bude-li taková ČSSD spolupracovat přímo či nepřímo s komunisty, může vzniknout prezidentovi nakloněný levicový blok disponující až ústavní většinou.

Je možné, že odliv voličů, kteří se takového scénáře obávají, od ČSSD bude vykompenzován přílivem jiného typu voličů, kteří stojí především právě za Zemanem, a kterým imponuje vláda silné ruky.

 Na druhé straně se zdá, že Sobotka ve svých volebních cílech pro ČSSD nebere dostatečně v úvahu, že nemálo dřívějších--zejména levicově liberálních, mladších a více středově orientovaných—voličů ČSSD už došlo k závěru, že riziko, že jejich hlas pro ČSSD bude vlastně hlasem pro Zemana i jeho neprůhlednou agendu, je příliš vysoké. Tito voliči si budou hledat jiné politické útočiště než ČSSD.

ČRo Plus, 14.8.2013