Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Peakovci a liberální střed

Peakovci a liberální střed

Politologové dlouhodobě upozorňují, že okolo politického středu existuje stranicky neukotvená skupina liberálně smýšlejících voličů. Několik politických projektů se je snažilo oslovit, ale všechny zkrachovaly.

Po roce 1989 přitahovala tuto voličskou skupinu nejvíce Občanská demokratická strana, která se v té době definovala jako liberálně-konzervativní uskupení. Částečně se o to pokoušela i Občanská demokratická aliance, ale v té jednoznačně převažovalo konzervativní myšlení nad liberálním, navíc oslovovala v podstatě jen intelektuálněji laděné městské elity. 

Později se snažila liberální voliče oslovit Unie svobody, která se odštěpila z ODS, ale její původně slušný politický potenciál byl rychle promrhán.
Příčin byla celá řada, včetně střetu nepřiměřeného politického idealismu s nároky na pragmatickou politiku, jakož i jistý politický amatérismus. Strana se také nikdy plně nevymanila ze stínu ODS a Václava Klause. 

Opuštěný liberální střed se pokusila po pádu US dobýt Strana zelených, ale i ona měla problémy s identitou. Nebyla sice odštěpkem jiné strany, ale snaha spojit „zelený“ program s liberální ideologií, jakož i s pragmatickou koaliční spoluprací s konzervativci, se ukázala jako nemožná. 

Prokletí liberálního politického středu nevyřeší ani nový projekt Karolíny Peake, která po odchodu z Věcí veřejných slibuje založit liberální stranu pravého středu. Chyba je už ve způsobu jejího vzniku, protože liberální voliče těžko osloví další politický odštěpek, který si s sebou nese kus identity VV. 

Samotná Peake navíc nemá jasný politický profil, nový projekt bude už její třetí politickou stranou. Začínala v národně-konzervativní ODS po roce 1997, později byla věrnou spojenkyní Váta Bárty ve VV. 

Kromě politického oportunismu si ji nelze spojit se žádnými politickými idejemi. Z „oportunistů“ se skládá i její platforma, takže její členové ve strachu z politického nebytí na jedné straně pragmaticky podpoří vládu, ale zároveň mluví o tom, v čem se ten který neshodne s jejím programem. 

A je zde i obecnější problém. Ekonomická krize ve spojení s globalizací celý projekt pravicového liberalismu notně zproblematizovala, protože v ekonomické rovině se pojí se stále více zprofanovaným neoliberalismem. Úspěšnější jsou tak pravicové strany, které dokáží kombinovat ekonomický neoliberalismus s konzervativně-národnickou agendou, která předstírá, že národní stát může občany uchránit od náporu globálně fungující neviditelné ruky trhu. 

Pokud v liberálním politickém poli existuje nějaký politický potenciál, je to dnes spíše v podobě levicového liberalismu, protože ústředními idejemi liberalismu jsou nejen individuální svobody, ale také spravedlnost, rovnost šancí a vláda zákona, včetně lpění na jasně definovaných pravidlech fungování liberální demokracie. Už proto nemohou levicově-liberální voliči volit žádný subjekt, který hlásá ekonomický neoliberalismus, neboť ten je ve své sociálně-darwinistické podstatě popřením základních liberálních idejí a ničí liberální demokracii s pomocí její privatizace. 

Takové voliče by mohla přitáhnout spíše sociální demokracie, pokud by je dokázala oslovit. Jisté je, že Peake neosloví ani je, ani liberály napravo od středu, protože pro kohokoliv s liberálními instinkty je politička vzešlá ze sektářských Věcí veřejných podezřelá.

Čro 6, 2.5.2012