Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Petříček jako ministr zahraničí může být silný hráč

Petříček jako ministr zahraničí může být silný hráč

Sociálně demokratickou nominaci Tomáše Petříčka, veřejnosti dosud v podstatě neznámého politického náměstka na ministerstvu zahraničí,  na post ministra zahraničí lze bezpochyby vnímat na té nejviditelnější úrovni jako prohru ČSSD v souboji s prezidentem Milošem Zemanem i premiérem Andrejem Babišem.  Zeman, jak známo, odmítl jmenovat ministrem zahraničí předešlého kandidáta ČSSD na tento post, Miroslava Pocheho, a Babiš se tomu nejen nebránil, ale nakonec sám začal hájit stanovisko, že se Poche kvůli jeho názorům nemůže ministrem stát.

Ponecháme-li ale stranou úvahy o tom, kdo v mocenském boji v nejvyšších patrech české politiky momentálně zvítězil, jakož i úvahy o tom, že přijetím prezidentova a premiérova postupu ČSSD de facto schválila obcházení Ústavy i koaliční smlouvy s ANO, což je nešťastné, je nominace Petříčka spíše vyhlášením války Zemanovi a Babišovi, než poslušným sklapnutím podpatků předsedy ČSSD Jana Hamáčka.

Petříček je pravou rukou Pocheho, jehož byl po nějakou dobu i asistentem v europarlamentu. A ten nyní otevřeně prohlašuje, že jedním z cílů nového ministra má být korekce zahraničně-politických výroků a kroků Babiše, který si při absenci stálého ministra přivlastnil výkon zahraniční politiky. Vezmeme-li v úvahu i předešlé výroky Pocheho (kupříkladu, že nedovolí, aby se ministrem stal někdo, kdo mít jiné názory než on), je zaděláno i na konflikty s prezidentem. Pokud se totiž Petříček skutečně ukáže být politickým klonem Pocheho, pak bude silně prozápadní i proevropský, a zároveň žádný přítel Ruska.

Ti, kdo už dopředu tvrdí, že si Babiš a Zeman nezkušeného Petříčka, řečeno lidově, namažou na chleba, by měli vzít v úvahu, že ministr zahraničí má některé pravomoci, například v oblasti navrhování velvyslanců, které z něho i ve vztahu k premiérovi a prezidentovi dělají silného hráče, protože ho nelze obejít. Jinými slovy, budou-li chtít prezident či premiér prosadit na velvyslanecké posty některé svoje lidi, budou se muset s ministrem dohodnout.

Za zahraniční politiku odpovídá primárně vláda, důležitou roli hraje i prezident, ale její formulaci a i výkon má primárně na starosti právě ministerstvo zahraničí. Je přitom jisté, že Petříček coby Pocheho a Hamáčkův člověk bude mít k některým zásadním věcem stanoviska dosti odlišná od Zemana a Babiše.

Sám Hamáček se od Babiše v poslední době dvakrát distancoval, když nesouhlasil s jeho odmítnutím rezoluce Evropského parlamentu, která doporučila Evropské komisi zahájení řízení s Maďarskem kvůli porušování hodnot EU, a když se odmítl připojit k Babišovu jednoznačnému odmítnutí možnosti, že by ČR přijala syrské sirotky.

Vezmeme-li v úvahu, že stejné postoje zaujal i Poche, a že je tudíž sdílí coby dosavadní Pocheho pravá ruka nejspíš i Petříček, je zřejmé, že Babiš bude muset svoji roli v zahraniční politice revidovat.

ČRo Plus, 19.9.2018