Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Piráti a ti ostatní

Piráti a ti ostatní

Český stranický systém, jenž se vytvořil po roce 1989, je v krizi. Její příčiny jsou na jedné straně stejné jako ty, které působí oslabování tradičních stran všude v západních demokraciích, ale na straně druhé existují i příčiny specificky české.

Jevy, které jsou společné celému Západu, souvisí zejména s různými projevy globalizace a nástupem nových způsobů komunikace. V českých poměrech se k tomu ale přidává skutečnost, že nové politické strany u nás vznikly po roce 1989 „shora.“ 

Nevyrostly z podhoubí občanské společnosti, byly to spíše „rychlokvašené“ projekty malých skupin nově se formujících elit. Přidáme-li k tomu odpor ke stranictví, zděděný z minulého režimu, zůstaly tyto nové strany slabé. Početnější členstvo zůstalo jen stranám, které politicky přežily změnu režimu—komunistům a lidovcům.

I druhou generaci nových polistopadových stran tvořily projekty elit. Unie svobody byla odštěpkem malé skupiny politiků od ODS. Věci veřejné byly de facto projektem podnikatele Víta Bárty. TOP 09 zase oscilovala okolo Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska.Starostové jsou formací politiků z komunální úrovně, bez skutečného členstva.

A pak přišlo ANO, které je už zcela jen projektem jednoho bohatého jedince, ač se mylně označuje jako hnutí. Podobně závislé na jedné jediné osobě je hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, které v tomto navazuje na Okamurův předešlý projekt—Úsvit.

Pomineme-li zelené, v nichž občanská dimenze byla nakonec zadušena experimenty skupinek elit, je tak až Česká pirátská strana vlastně první větší politickou formací, která po téměř 30 letech od pádu bývalého režimu vyrostla skutečně „zdola“.

Unikátní je i v tom, že způsob jejího fungování i program odrážejí fungování nových komunikačních technologií. A ačkoliv má v názvu slovo „strana“, ve skutečnosti funguje jako vnitřně flexibilní hnutí—tedy bez těžkopádných stranických struktur známých z minulosti. Původně se s piráty pojil obraz politického anarchismu, u nás se ale etablovali jako de facto liberální středový subjekt.

Jejich politická budoucnost bude tedy důležitým testem. Nejen toho, zda je česká občanská společnost konečně dostatečně silná, aby dokázala generovat politické subjekty, který záhy nezmizí, ale i toho, zda nové formy „tekutého“ politického fungování nejsou odpovědí na výzvy globalizace a nových technologií, které nezvládají tradiční strany.

Právo, 30.11.2018