Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Pokuta pro ČSSD aneb soumrak tradičních stran

Pokuta pro ČSSD aneb soumrak tradičních stran

Sociální demokracie je nejsilnější tradiční stranou u nás. Stamilióny, které bude muset zaplatit podle pravomocného rozhodnutí soudu advokátovi Zděňku Altnerovi, ji ale mohou srazit na kolena.

Jiná strana organizovaná na tradičních principech, ODS, se po několika letech balancování nad ekonomickou propastí pomalu ekonomicky vzpamatovává, ale je nadále jen stínem toho, co bývala. Z ostatních stran tradičního střihu se po problémech v minulosti drží jakž tak nad vodou komunisti a lidovci, ale ani oni si nemohou „vyskakovat“.

Zato některé nové politické subjekty, vytvořené bohatými podnikateli, takové problémy nemají. Kupříkladu v hnutí ANO majitel a předseda své „straně“ ze svých miliard bezúročně „půjčí“, a když po masivní, nejlepšími PR profesionály „ušité“ kampani jeho hnutí uspěje, vezme si svoje investice zpět. Špičky ANO si podávají dveře ne v nějakém zadluženém Lidovém domě, ale v oligarchově sídlech, z nichž některá může s trochou podnikatelského umu dotovat Evropská unie.  

Tradiční strany shánějí peníze složitějšími způsoby. Pokud jim nevyjdou jedny volby, jako třeba lidovcům v roce 2010 (což znamená výrazný pokles státních příspěvků), mohou být na odpis.

Oligarchové, kteří vstupují do politiky, přitom poukazují právě na údajnou korupci ve financování politických stran. Dokud ale budou oni sami politicky podnikat bez větších omezení, každý krok k větší transparentnosti klasické strany de facto znevýhodňuje.

ČSSD hospodařila v loňském roce se slušným přebytkem 27 miliónů korun. Dohnaly jí ovšem minulé snahy stát na vlastních nohou—i v podobě vlastnictví Lidového domu. Jistě, obří pokuta pro stranu je i výsledkem chyb konkrétních lidí v čele strany. Ty jsou ale zase do jisté míry výsledkem skutečnosti, že strany--neustále zoufale hledající peníze na příští volby a provoz aparátu--musejí zvažovat, co a  komu zaplatit.

Rozhodnutí soudu tak podtrhuje rostoucí problémy tradičních stran. Chce se po nich, aby se nenechaly netransparentně kupovat mocnými ekonomickými hráči, a volá se  po tom, aby se jim omezily příspěvky od státu, ale zároveň jsou ponechány  v nerovném konkurenčním prostředí s politicky podnikajícími oligarchy. Nebo třeba s přímo volenými politiky v nejvyšších ústavních pozicích, jejichž kampaně financuje bůhvíkdo.

Jak takový souboj dopadne, si můžeme spočítat. A jaké důsledky to bude mít pro fungování demokracie si též bohužel není těžké představit.

Právo, 4.4.2016