Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Politické nekrology pro Clintonovou jsou předčasné

Politické nekrology pro Clintonovou jsou předčasné

Demokratická strana ve Spojených státech má důvod k radosti i k obavám. Skutečnost, že prezidentský kandidát Barack Obama získal v posledních primárkách počet delegátů potřebný pro nominaci coby oficiální kandidát strany na prezidenta, zbavuje demokraty nutnosti řešit až na stranickém sjezdu v srpnu otázku, zda má být jejich kandidátem Obama nebo jeho soupeřka Hilary Clintonová. Bylo jasné, že takové rozhodování by mohlo stranu rozdělit ještě více, než už jí rozdělil nelítostný souboj mezi oběma finalisty stranických primárek.

 

Jenže i Obamův úspěšný finiš neznamená konec všech problémů. Jeho celkové vítězství je nejtěsnější v historii. Průzkumy také ukazují, že voliči jak Obamy, tak Clintonové jsou se svými kandidáty emociálně silně spjati. Dokonce do té míry, že v tuto chvíli 30 procent voličů, kteří v primárkách podpořili Clintonovou, tvrdí, že nebudou hlasovat pro Obamu. Mnozí dokonce tvrdí, že k volbám půjdou, ale raději podpoří republikánského kandidáta Johna McCaina.

 

Dalším důvodem k obavám v Demokratické straně je skutečnost, že podle průzkumů má McCain zatím docela slušnou šanci Obamu porazit, zatímco v měření sil s Clintonovou by podle posledních průzkumů spíše prohrál.

 

Je tedy jasné, jak důležité je dnešní prohlášení Clintonové, že vítězství Obamy nejen uzná, ale vyjádří mu plnou podporu. Zároveň je zřejmé, že je v bytostném zájmu Obamy, aby nabídnul Clintonové prestižní pozici ve svém týmu, protože jinak by opravdu mohl o její voliče přijít.

 

To ovšem nebude pro Obamu nikterak snadné. Spekuluje se sice o tom, že by Clintonové mohl nabídnout místo ministryně ve své vládě, ale to nemusí být pro bývalou soupeřku, která s ním prohrála jen velmi těsně, dost. Nabídnout Clintonové funkci víceprezidentky by sice dilema elegantně vyřešilo, a mnozí k tomu Obamu nabádají, jenže Clintonová je velmi silná osobnost, se silným politickým zázemím, jež by mohla Obamovi snadno přerůst přes hlavu.

 

Problémem je i manžel Clintonové, bývalý populární prezident Bill Clinton. Dobře to shrnuje výrok senátora Jo Bidena, který, když byl před časem dotázán, zda by přijal kandidaturu na místo víceprezidenta v Bílém domě Hilary Clintonové, lapidárně odpověděl, že to místo je už zadané—pro jejího manžela. Podobné dilema by nyní řešil Obama, neboť je velmi pravděpodobné, že nominací Clintonové do funkce víceprezidentky by v případě svého prezidentského vítězství získal de facto víceprezidenty dva. Tandem Clintonová-Clinton by ho pak mohl buď úplně zastínit anebo mu komplikovat vládnutí.

 

Vítězství Obamy je každopádně, alespoň ve světle současných průzkumů, dobrá zpráva pro republikány. Obama bude mnohem zranitelnější, pokud jde o mínění nezávislých voličů, jakož i bílých voličů z nižších středních vrstev, než by byla Clintonová.

 

Demokratické primárky ještě neskončily a McCain už podrobil Obamu tvrdé kritice za jeho postoje v zahraniční politice, například ochotu sednout si k jednomu stolu a vyjednávat s diktátory, jako je kubánský Raul Castro. Za naivní a hazardní označil Obamovi představy, že by se američtí vojáci měli co nejrychleji stáhnout z Iráku.

 

Pod lupu se v mediálních debatách před prezidentskými volbami také dostane Obamovo obecné nabádání ke změně. Demokratický kandidát tím má na mysli zejména zásadní změny v politickém establishmentu ve Washingtonu, jakož i celkovou změnu atmosféry změny v zemi. Jenže je přitom dosti nekonkrétní, což,  jak se zdá, začal být do jisté míry problém v posledních primárkách, z nichž několik s Clintonovou prohrál.

 

Jak už naznačují někteří republikánští stratégové, McCain bude mnohem více, než to činila Clintonová, vyhrocovat ve svém soupeření s Obamou rozdíl mezi reformami a změnou. Zatímco reformy nabízené MacCainem jsou údajně konkrétními, promyšlenými recepty pro zlepšení ekonomické situace i zahraniční politiky Spojených států, Obamovo volání po změně je prý jen bezobsažná rétorika.

 

Ve světle skutečnosti, že McCain může Obamu nakonec porazit, také nabývá nového smyslu taktika Clintonové. O té v posledních dnech vyšla v médiích celá řada politických nekrologů. Porážka z rukou Obamy je prý její politický konec, ztratila tak definitivně šance stát se americkou prezidentkou.

 

Jenže politička, která získala téměř polovinu všech delegátů pro nominační sjezd strany, a která zvítězila v podstatě ve všech velkých státech americké unie, dobře ví, že pokud Obama na podzim nezvítězí, má velmi slušné šance, že se v roce 2012 bude opět ucházet za Demokratickou stranu o úřad prezidenta právě ona. Jistě si je vědoma i toho, že McCain může být s nemalou pravděpodobností v případě svého vítězství v listopadu prezidentem jen na jedno období. Už vzhledem ke svému věku a zdravotním problémům.

 

Clintonová nemá co ztratit ani v případě, že by jí Obama nabídnul pozici víceprezidentky. Pokud by Obama byl coby prezident v prvním období velmi neúspěšný, může se od něj distancovat a připravit si půdu pro vlastní kandidaturu. Pokud naopak Obama úspěšný bude, bude to pomáhat i jeho víceprezidentce. Koneckonců právě víceprezidenti končí ve většině případů jako oficiální kandidáti své strany na úřad prezidenta, když prezident stávající už znovu kandidovat nemůže. Clintonová si může počkat. Za osm let jí bude 69 let. Bude tedy o tři roky mladší, než je v současnosti John McCain.

 

I kdyby Clintonová nakonec z horních pater americké politiky zmizela, což je nepravděpodobné, může se pyšnit tím, že se stejně jako Obama už navždy zapsala do historie. Je první ženou, která v nominačním klání došla tak daleko.

 

Podobně je tomu s Obamovou kandidaturou. On i Clintonová, coby představitelé sociálních skupin, které zatím na nejvyšší politický post v USA nedosáhly, budou v knihách historie zmiňováni jako političtí průkopníci. Jak nedávno napsal jeden vlivný americký komentátor, Amerika se zásadně promění, i kdyby demokratický kandidát na úřad prezidenta nakonec nezvítězil.

 

ČRo 6, 5.6.2008