Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Politické sny a meze růstu

Politické sny a meze růstu

Přední činitel Mezinárodního měnového fondu Poul Thomsen nedávno varoval, že náš region bude čelit stále větším hospodářským potížím. Bývalé komunistické země sice ekonomicky rostou, ale nedokážou už dohánět západní Evropu.

Jinými slovy: potenciál ekonomického růstu v zemích, které lákají západní investory levnou prací a leckdy i (uměle udržovanou) levnou měnou, se vyčerpává. Upozorňuje na to i nová zpráva organizace Social Watch.

Nacházíme se v začarovaném kruhu. Relativně nízké mzdy, jakož i snadnost, s níž mohou nadnárodní firmy, které tvoří páteř naší ekonomiky, vyvádět zisky do zahraničí, sice ještě stále lákají zahraniční investory, což momentálně pomáhá relativně slušnému ekonomickému růstu a nízké nezaměstnanosti, ale pokud se budeme chtít ekonomicky dotáhnout na západní Evropu, je jasné, že tudy cesta dál nevede.

Česko je příkladem dilemat, které s modelem ekonomického růstu odvozeného od skutečnosti, že je naše země převážně levnou montovnou pro západní korporace, souvisí.  Máme sice nejnižší míru nezaměstnanosti v Evropské unii a počet lidí nezaměstnaných déle než rok je od ledna dokonce nižší než počet volných pracovních míst. Jenže firmy mají stále větší problémy s hledáním nových zaměstnanců, což dusí další růst i domácích firem, které vznikly nezávisle na nadnárodním kapitálu a mohly by v budoucnosti tvořit jádro české ekonomiky.

V takové situaci by bylo částečným řešením otevřít pracovní trh cizincům--alespoň z těch zemí, které nejsou kulturně příliš odlišné. Jenže politici před volbami populisticky vycházejí vstříc spíš momentálnímu strachu z migrace a varováním odborů, že příliv cizinců poslouží k udržování levné práce.

Zákon o pobytu cizinců tak byl nakonec paradoxně dokonce zpřísněn. Bez importu zahraničních pracovníků ale poroste tlak na zvyšování mezd. To je na jedné straně jistě dobře pro zaměstnance, ale na straně druhé to ohrožuje existující model růstu založený na zahraničních investicích přilákaných k nám levnou pracovní silou i další rozvoj ryze českého průmyslu.  Jak dál?

Jiný model ekonomického růstu zatím není na obzoru, protože k tomu by bylo třeba odvážných strukturálních změn a vizí. O těch ale i ti čeští politici, kteří si hrají na spasitele, bohužel spíš jen populisticky „sní.“ A místo toho, aby alespoň hledali cesty, jak využít co nejlépe výhod současného modelu, házejí do něj písek v podobě nejen zmíněných proti-imigračních opatření, ale i třeba odporu k zavedení eura a dalších „politických“ naschválů nadnárodnímu systému, na němž existenčně závisíme.  

Právo, 20.7.2017