Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Politika pokulhává za globalizací terorismu

Politika pokulhává za globalizací terorismu

Zatímco terorismus se v posledních dekádách „globalizoval“, politika zamrzla na národní úrovni. Evropská integrace je sice pokusem pozvednout politická rozhodnutí alespoň na kontinentální úroveň, když už zatím není reálná globální politická správa, ale každý nový teroristický útok odhaluje mimo jiné i slabiny dosavadní evropské politické integrace.

Terorismus není přitom jediným globálně fungujícím jevem, na který už lokální politika v národních státech nestačí. Ta si stále více neví rady ani s globálně fungujícími finančními trhy, globálně podnikajícími korporacemi, globálně fungujícím zločinem, masovou migrací, anebo s globálním oteplováním i dalšími jevy, které nerespektují národní hranice.

Pro politiky vyrostlé v národních arénách a závisejících na voličích svého státu je lákavé slibovat, že si s dopady stále většího množství globálních jevů dokážeme poradit lokálními prostředky. Bude prý stačit, když posílíme tu či onu represivní funkci státu, přijmeme „opatření“ ve jménu národních zájmů, vezmeme si zpět kus ztracené národní suverenity, přivřeme opět hranice.

Jenže nic z toho už dnes nemůže fungovat. Izolace znamená ekonomický úpadek, takže řešením nakonec může být jen „globalizace“ politiky, aby byla schopná s globalizovanými hrozbami držet krok. Terorismus je dobrým příkladem.

Ačkoliv se v Evropě hodně mluví o potřebě koordinovat práci národních bezpečnostních složek a vyměňovat si informace, každý další teroristický útok odhalí, že “horizontální“ spolupráce jednotlivých zemí má díry a slabiny. Zatímco teroristé se volně přesouvají po kontinentu, a útoky v Paříži plánují kupříkladu v Belgii, bezpečnostní složky dál fungují ve velké míře „národně“.

Není divu, že se pak po každém dalším útoku dozvídáme, co si jednotlivé země zapomněly o teroristech navzájem sdělit, a čemu všemu se dalo předejít, kdyby tak učinily. Nebo když už tak učinily, kdyby jednaly pružně a společně.  

Jinými slovy: dokud členské státy EU nevytvoří společný, centralizovaný a vpravdě panevropský systém pro boj s terorismem a organizovaným zločinem, který bude mít pravomoci přesahující národní teritoria, bude Evropa boj s terorismem prohrávat.

To samé platí i o migrační nebo měnové politice. Nelze mít schengenský prostor umožňující volný pohyb osob napříč kontinentem a zároveň mít 28 azylových politik, jakkoliv do značné míry harmonizovaných. A nelze mít dlouhodobě společnou měnu a zároveň národní fiskální politiky.

Pouhá koordinace či harmonizace národních politik už prostě nestačí. EU se buď poměrně rychle posune ke skutečné politické unii, anebo jí i jejím členským státům hrozí agónie tváří v tvář globálním hrozbám a jevům, na které národní politika už sama nestačí.

Právo, 30.3.2016