You are here: Home Members redaktor's Home Politika versus expertní rozum v koronakrizi

Politika versus expertní rozum v koronakrizi

Po několika měsících od vypuknutí celosvětové epidemie nového koronaviru je zřejmé, že nejlépe si počínaly ty země, v nichž politici odolali pokušení politikařit nebo být vševědoucími vůdci, a raději naslouchali expertům. Stejně důležité bylo hrát podle srozumitelných pravidel.

Nejhorší výsledky mají naopak v boji s koronavirem země, v jejichž čele stojí populisté s nadměrnými egy: USA, Brazílie, Indie, Velká Británie. A také řada autoritářských zemí, v nichž se manipulovalo statistikami, nebezpečnost koronavirové nákazy se zlehčovala, popřípadě byl boj s epidemií podřízen politickým cílům: Rusko, Irán, a v počátečních fázích epidemie i Čína.

Příkladem toho, jak politika mohla boj s virem komplikovat i v demokratických zemích, byla zpočátku kupříkladu Belgie, kde se nedařilo zformovat centrální vládu. Ta nakonec vznikla až v březnu--i kvůli tomu, že bylo třeba začít s koronavirem vážně bojovat. Prodlení ale způsobilo, že Belgie držela po nějakou dobu neslavný primát země s největším počtem nakažených na sto tisíc obyvatel v Evropě.

S koronavirem si kvůli termínu prezidentských voleb nebezpečně zahrávalo i Polsko. A posledním příkladem je Srbsko, jehož prezident Aleksandar Vučić začal rozvolňovat přísná opatření kvůli konání parlamentních voleb na začátku června, aby nyní čelil masovým protestům, když kvůli náhlému zhoršení epidemiologické situace vyhlásil o uplynulém víkendu zákaz vycházení.

Samostatnými kapitolami jsou brazilský prezident Jair Bolsonaro a americký prezident Donald Trump. Bolsonaro v podstatě odmítl respektovat rady expertů úplně, a o nemoci COVID-119 soustavně mluvil jako o „menší chřipce.“ Výsledkem je, že Brazílie je nyní druhá za USA v počtu nakažených, a situace je vskutku kalamitní. Nakonec se nakazil i sám Bolsonaro.

Trump se stal kvůli svým tiskovým konferencím, v nichž zpochybňoval vědce a přicházel s vlastními „neotřelými“ nápady, jak koronavirus porazit, terčem posměchu. Je symbolem toho, jak nebezpečné může být, když má země v době velké krize v čele populistického egomaniaka, který podřizuje boj s koronavirem vidině svého znovuzvolení.

Měli bychom být vděční, že evropské demokracie ve své většině respektují pravidla, a jejich představitelé, které populisté rádi vykreslují jako nudné patrony, se řídí expertním rozumem, když je to nutné. Se zdravotní krizí si tak nakonec poradily i země, které její nástup nezchytily—Itálie a Španělsko.

A buďme rádi, že nakonec zkrotil svoje populistické instinkty i český premiér Andrej Babiš, který chtěl nejprve vše řídit a být všude vidět, aby po třech týdnech odkladů nakonec ustavil krizový štáb, v němž měli hlavní slovo experti. Česko tak první fázi zdravotní krize zvládlo.

Jenže i kvůli tomuto úspěchu je populistická politika u nás zpět v plné síle. Nejoptimističtější odhady propadu českého HDP jsou okolo osmi procent, což se rovná ekonomické pandemii. I v boji s ní by měli mít silné slovo experti, jenže místo toho politici už zase hlava nehlava bojují o hlasy voličů, a odsouhlasili tak rekordní rozpočtový schodek ve výši 500 miliard korun, jejichž využití není v mnoha směrech jasné. Lze tedy bohužel už teď předpovědět, že dopady ekonomické pandemie u nás budou mnohem horší než dopady té zdravotní.

Novinky, 10.7.2020