Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Polovičatá levicovost

Polovičatá levicovost

Europoslanec za sociální demokracii Jan Keller v několika textech varoval, že s rostoucím počtem uprchlíků z pásu destabilizovaných zemí jižně a východně od Evropské unie se v zemích EU nebudou o sociální výdobytky primárně  dělit bohatí lidé, ale především nejpotřebnější Evropané, jejichž sociální práva prý navíc postupně mizí.

Jelikož  se prý v současné Evropě navzdory jejímu celkovému bohatství dále zvyšují rozdíly mezi bohatými a chudými sociálními skupinami, jakož i mezi regiony a celými zeměmi, může politicky diktovaná solidarita s uprchlíky posílit různá populistická hnutí a dále destabilizovat EU.

To jsou pádné argumenty, ale zůstávají otázky. Kupříkladu: máme tedy uzavřít hranice Evropy uprchlíkům do doby, než se vyřeší údajný deficit solidarity v rámci samotné EU?  Nebo: pokud tak astronomicky rostou v EU majetkové rozdíly na všech úrovních, proč evropská i česká levice nenabízejí srozumitelná řešení místo lkaní nad uprchlíky údajně ničícími poslední zbytky evropské solidarity?

S argumentem, že imigranti ujídají těm nejpotřebnějším Evropanům, je dobré zacházet opatrně. Už proto, že data opakovaně ukazují, že zatímco v krátkodobém horizontu je příliv přistěhovalců nákladný, dlouhodobě jsou imigranti většinově ekonomickým přínosem. Často pracují v pozicích, které průměrný Evropan odmítá, přičemž pomáhají financovat právě onen údajně ohrožený sociální systém. 

Problémy s masivním přistěhovalectvím jsou spíše kulturního než ekonomického rázu, což zneužívá extrémní pravice. Levicoví politici, kteří se veřejně hrozí toho, jak ubožáci, kteří k nám utíkají, ujídají sociálně slabým Evropanům, by si tak měli dát dobrý pozor na to, aby nehráli do karet rasové a kulturní xenofobii extrémní pravice, která programově rozeštvává proti uprchlíkům právě sociálně slabší a méně vzdělané Evropany.

Od demokratické levice bychom spíše čekali, že namísto varování před údajně „sociálně nákladnými“ uprchlíky bude v prvé řadě nabízet řešení, jak zamezit rostoucím rozdílům mezi bohatými a chudými sociálními skupinami i regiony v Evropě, což by v posledku zmírnilo i ekonomické obavy z přistěhovalců.

Jenže kupříkladu ČSSD, jejíž eurokandidátku Jan Keller vedl, naopak tráví neobyčejné množství energie umetáním cestiček pro domácí i zahraniční velkokapitál, a  podporuje tak spíše další oligarchizaci politiky a rozevírání nůžek než solidaritu.  V Evropě se tato údajně levicová strana pasivně veze ve vleku německé neoliberální politiky.

Doma spoluvládne s prominentním představitelem českých superboháčů, který může, i kvůli nebetyčnému konfliktu zájmů tolerovaném ČSSD, svůj astronomický majetek dál v klidu navyšovat. Ponecháme-li stranou dosti otřesnou symboliku tohoto poltického objetí, není divu, že ani v praktické rovině se jaksi nedostává na opravdovou solidaritu s potřebnými--dokonce ani u nás doma. Kupříkladu v podobě návratu skutečného progresivního zdanění, postihu firem utíkajících do daňových rájů či omezení masivního převodu zisků nadnárodních firem za naše hranice.

Což nás vrací k otázce solidarity evropské. V zemi, která dostává z Bruselu desítky miliard vybraných z daní lidí v bohatších zemích, včetně daní miliónů pracujících imigrantů, je přeci jen trochu nadnesené bědovat nad nedostatkem solidarity v EU. Navíc je pokrytecké, když intelektuální špičky naši největší levicové strany bědují nad přílivem imigrantů do jiných zemí EU, když její vládní politici oznamují, že naše země není připravena uprchlíky přijímat.

ČSSD přitom rozhodně nekompenzuje tuto neochotu tím že by Evropě alespoň nabízela systémová řešení problémů, které vedou k oslabování solidarity u nás doma a v Evropě. Jedinou mezinárodně zaznamenanou  iniciativou naši největší levicové strany tak v poslední době zůstává její odklon od aktivní politiky lidských práv, což se děje především ve jménu obchodních zájmů českého velkokapitálu v diktátorských režimech.

 Masivní porušování lidských a sociálních práv je přitom jedním z hlavních důvodů uprchlických vln z poslední doby. Zdaleka ne všechny tyto lidskoprávní kalamity lze přitom svádět na nepromyšlené intervence Západu v pásu zemí jižně a východně od Evropské unie, jak nás mozkový trust ČSSD v poslední době rád poučuje.  

Právo, 7.1.2015