Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Pomalá změna k lepšímu?

Pomalá změna k lepšímu?

Zdá se, že pod společným tlakem občanské společnosti, sebevědomějších médií a mezinárodních organizací, jako je Evropská unie, se v české politice i společnosti obecně začínají některé věci měnit k lepšímu. Nejviditelnější je tlak na změnu v boji proti korupci, kde od minulých voleb vznikla celá řada nových občanských iniciativ, a většina z těch již existujících se začala profilovat mnohem viditelněji.

 Korupce se stala tématem, o něž se intenzivně začala zajímat média, a když na korupční praktiky začala kvůli netransparentnímu rozdělování evropských peněz poukazovat i Evropská unie, došlo k posunu i v české politice. Pravda, mnozí politici se i nadále snaží postupovat v boji proti korupci stylem „vlk se nažral a  koza zůstala celá“, tedy s pomocí hlasitých slibů i proklamací, ale jen relativně bezzubých opatření, jenže rostoucí společenský tlak v této oblasti nemohou už zcela ignorovat.

 Cosi se začalo právě v souvislosti s bojem proti korupci měnit i v české justici a policii. Přinejmenším od jmenování Pavla Zemana do funkce nejvyššího státního zástupce se zdá, že státní zastupitelství na různých úrovních se více osmělují dotahovat do konce, tedy dostávat až před soud, nejrůznější případy korupce a ekonomické kriminality, v nichž figurují vysoce postavení lidé.

 V symbolické rovině se boj o větší nezávislost státních zastupitelství promítl do politického souboje o jmenování Lenky Bradáčové vrchní státní zastupitelkou v Praze. Novému ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi, který otevřeně připustil, že na něj byly vyvíjeny silné tlaky ze strany politicky vlivných lidí, aby Bradáčovou nejmenoval, nakonec nezbylo než po několikatýdenním kličkování Bradáčovou jmenovat, jakkoliv neopomněl zdůraznit, že učinil především proto, že nemohl najít pádný důvod Bradáčovou odmítnout.

 Důležitá byla i nedávná přestřelka mezi policií a některými politiky, zejména ministrem financí Miroslavem Kalouskem, kvůli policejní žádosti o vydání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové. Tu policie viní z toho, že schválila nákup značně předražených dopravních letadel CASA pro armádu, když byla ještě ve funkci ministryně obrany.

 Ačkoliv se sice nakonec může ukázat, že státní zastupitelství nebo soudy nenajdou v jednání Parkanové úmyslný kriminální motiv ani nedbalost, konflikt mezi policií a politiky byl důležitý zejména proto, že naznačil, že policie, která v minulosti jen málokdy vyšetřovala případy, v nichž figurovali vysoce postavení politici, se začíná osamostatňovat.

 Zároveň se pod vlivem tohoto konfliktu znovu rozproudila diskuse, jakou, pokud nějakou, mají mít poslanci a senátoři imunitu. I v této diskusi je možné zaznamenat jakýsi pozitivní posun.

 Jakkoliv by bylo unáhlené činit dalekosáhlé závěry, zdá se, že se prostě mění společenské klima. Občané se, možná i pod tlakem ekonomických nesnází, začínají více zajímat o politiku aktivním způsobem. Tedy tak, že se stále více lidí, zejména těch mladších, angažuje přímo v občanské společnosti.

 Uvidíme, zda se tento kvas nakonec přelije i přímo do politiky, tedy do politických stran.To by bylo nanejvýš žádoucí, protože mnoho problémů, které česká společnost i politika zakoušejí, je způsobeno tím, že politické strany v České republice nefungují tak, jak by ve zdravé demokracii měly. Jsou malé, neduživé a snadno podléhají korupčním tlakům.

 Jisté je, že pokud budou zejména mladí lidé vidět, že zásluhou emancipující se justice i policie, jakož i zásluhou postupného zavádění protikorupčních zákonů, zákon platí i pro politiky, bude mít řada z nich pocit, že politika není především jakási džungle či napůl kriminální oblast, v níž přežijí jen lidé bez skrupulí. To by byl zásadní posun.

 Politologové i sociologové dlouhodobě upozorňují, že v nových demokraciích může trvat až dvě generace, než se vytvoří nejen řádně fungující instituce a právní stát, ale také se zakoření demokratické zvyky a instinkty. Po dvaadvaceti letech je česká společnost někde v půli této cesty.

 Po vyčerpání porevolučního elánu jsme byli v posledních letech svědky rostoucího rozčarování z korupce i z fungování české politiky. Zároveň ale, pokud mají politologové pravdu, by se měly v tomto marasmu po dvou desetiletích objevovat první výhonky naděje, že se věci mění k lepšímu. Možná že to, co v poslední době vidíme zejména v české justici a občanské společnosti, lze za takové nadějné výhonky kvalitnější demokracie považovat. 

ČRo 6, 3.8.2012