You are here: Home Members redaktor's Home Poražení a vítězní politici koronakrize

Poražení a vítězní politici koronakrize

Ve většině demokratických zemí boj s pandemií koronaviru zvýšil popularitu  politiků stojících v jejich čele. Atmosféra podobná válečnému stavu pomohla dokonce i těm premiérům nebo prezidentům, jejichž země nebyly v boji nijak výrazně úspěšné. Existují ale výjimky, jako jsou Spojené státy nebo Česká republika.

Zatímco Spojené státy jsou nejhůře postiženou zemí, Česká republika se mohla vykázat v boji s koronavirem velmi dobrými výsledky. U veřejnosti ale propadli představitelé obou těchto zemí, což znamená, důležitější než  reálné výsledky té které země  v boji s pandemií,  je způsob, jakým politici v krizové situaci vystupovali.

Obecně lze konstatovat, že v očích veřejnosti si během krize spíše polepšili ti premiéři a prezidenti, kteří včas přenechali pódium expertům, popřípadě ministrům zdravotnictví, a veřejnost oslovovali jen jednou za čas v podobě zásadních „státnických“ vystoupení. Kupříkladu německá kancléřka Angela Merkelová nebo francouzský prezident Emmanuel Macron.

Naopak ti, kteří nemohli odolat pokušení hrát roli hlavních krizových manažérů a být neustále vidět, si spíše pohoršili. Americký prezident Donald Trump se k  vývoji pandemie vyjadřoval prakticky každý den během dlouhých tiskových konferencí, na nichž se pokoušel hrát roli hlavního krizového manažéra a dělat zároveň politiku, takže se opakovaně zamotával do protichůdných vyjádření i kroků.

Výsledkem je, že jeho popularita během koronakrize výrazně nevzrostla, ačkoliv američtí prezidenti mají během podobných krizí obvykle podporu i těch Američanů, kteří jinak nepatří k jejich příznivcům. Trump se dokázal znemožnit do té míry, že ho to nakonec může stát znovuzvolení.

Český premiér Andrej Babiš zvolil stejnou taktiku. V prvních týdnech chtěl být všude vidět. Přicházel ale s nereálnými sliby, působil zmatek a jeho vyjádření byla chaotická.

Kvůli tomu, aby mohl hrát roli hlavního krizového manažéra, dokonce brzdil ustavení Hlavního krizového štábu. A když k jeho ustavení konečně svolil, prosadil do jeho čela náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymulu, ač podle zákona měl v čele stanou ministr vnitra Jan Hamáček.

Když se Hamáček šéfem krizového štábu po několika týdnech odkladů konečně stal, rychle svojí věcností a tahem na branku Babiše zastínil. Stejně tak jako před ním Prymula.

Výsledkem je, že Babiš se v průzkumech propadl v hodnocení politiků, kteří hráli klíčovou roli v koronakrizi až za Prymulu a Hamáčka. Preference jeho hnutí ANO sice mírně vzrostly, ale ve srovnání třeba s  CDU Merkeklové nebo jiných evropských stran, jejichž lídři stáli během boje s pandemií v čele vlád, je nárůst preferencí ANO překvapivě malý.

Méně je prostě někdy více. Což Babiš ani Trump ve svém velikášství evidentně nepochopili.  Až nyní budou čelit v čele svých zemí hospodářské krizi, která přichází, budou jim body, které mohli získat v očích veřejnosti při boji s koronavirem, možná  dost chybět. Což se může neblaze podepsat na jejich politické budoucnosti.

Novinky, 8.5.2020