Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Pravicový populismus je slepá ulička

Pravicový populismus je slepá ulička

Po nizozemských volbách, v nichž neuspěl antiislámský a protievropský populista Geert Wilders, z jistých částí politické a komentátorské obce uslyšíme, že se nevyhnutelné jen odkládá. Globalizace, liberální demokracie a Evropská unie jsou v krizi, a vítězství umírněných jen znamená, že se dál bude přešlapovat na místě.

Argumenty, které prorokují, že se jen odkládá rozhodný nástup sil, které omezí globalizaci, rozbijí Evropskou unii a v podobě renezance národního státu pošlou na smetiště dějin masovou migraci, multikulturalismus i politickou korektnost, mají ovšem jednu drobnou vadu. Tam, kde antiglobalizační či antiintegrační program, zastřešený nacionalismem, nedávno uspěl, jako tomu bylo v případě odhlasování brexitu ve Velké Británii či v případě zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, jsou dosavadní výsledky natolik nevábné, že je západní Evropané jen těžko mohou chtít následovat.

Populističtí nacionalisté dokázali v obou zemích přesvědčit potřebnou část veřejnosti o tom, co nechtějí (v USA globalizaci a masovou migraci, ve Velké Británii Evropskou unii a migraci z jejího východu), ale když vyhráli, ukázalo se, že buď nevědí, co dělat, nebo že jejich „řešení“ přinesou více špatného než dobrého. Jinými slovy: v evropských kontinentálních demokraciích, zdá se, působí brexit a Trump jako odstrašující příklady.

Nejprve, zdá se, pomohly ke zvolení do funkce rakouského prezidenta umírněnému Alexandrovi Van de Bellenovi, ačkoliv se podle průzkumů zdálo, že nacionalistická a protievropská vlna vynese do prezidentského křesla pravicového extrémistu Norberta Hofera. A nyní zřejmě zastavily nástup Geerta Wilderse v Nizozemsku.

Ti, kdo tvrdí, že vítězství umírněných nad radikály současnému evropskému establishmentu jen koupilo čas, ale zúčtování že stejně přijde, možná podceňují schopnost liberálních demokracií učit se z chyb. Ano, současný politický establishment v mnoha evropských zemích je těžkopádný, ale i jeho pomalé hledání řešení na současné problémy—od ekonomických dopadů globalizace až po migraci—nakonec přináší alespoň nějaké výsledky.

Řešení populistických nacionalistů tam,  kde uspěli, zatím přináší jen chaos. Toho si začínají všímat i ti voliči, kteří populistům na čas uvěřili, že na složité problémy současného světa existují jednoduchá řešení. Že když se kupříkladu schováme za národní hranice, budeme mluvit politicky nekorektně a radikálně utáhneme kohoutky migrace, vrátí se jakési údajně zlaté minulé časy.

Jenže jediné, co se v USA a Velké Británii po úspěchu tamních nacionalistů vrátilo, jsou běsi minulosti, s nimiž má zejména kontinentální Evropa svoje neblahé zkušenosti.

V politice je vždy riskantní předpovídat budoucnost. Přesto si lze tipnout, že po nizozemských volbách nejspíš i většiny voličů ve Francii a Německu usoudí, že pomalá řešení umírněného politického středu jsou nakonec lepší cestou vpřed, než chaos a probouzení běsů, které vidíme po zvolení Trumpa v USA a po odhlasování brexitu ve Velké Británii.

Novinky, 17.3.2017