Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Předčasná prezidentská kampaň

Předčasná prezidentská kampaň

Zdá se, že české politiky se po zavedení přímé volby prezidenta zmocňuje jev, který známe z politiky americké: ještě ani pořádně neodezněla minulá volba prezidenta a už nejrůznější, v našem případě vesměs samozvaní kandidáti testují, jak by obstáli ve volbě příští nebo už teď okolo své kandidatury rozehrávají politické hry.

Příkladem může být Zdeněk Škromach, který prohlašuje, že na nadcházejícím sjezdu sociální demokracie je ochoten podpořit některé kandidáty do vedení strany výměnou za podporu pro svoji prezidentskou kandidaturu.

Stávající prezident Miloš Zeman pro změnu zatím pojímá svoje prezidentství jako pokračování prezidentské kampaně jinými prostředky. Jedním z vysvětlení pro sérii jeho kontroverzních výroků a činů z poslední doby je jeho snaha zpevnit svoje voličské jádro a zároveň zjistit, co zabere na lidi, kteří jej v minulé volbě volili spíše jen jako kandidáta představujícího pro ně menší zlo.

Zeman dobře ví, že jeho tvrdé voličské jádro, což byli lidé, kteří ho volili v prvním kole, nebylo nikterak velké. Vlastně téměř stejné jako voličské jádro jeho protikandidáta Karla Schwarzenberga. Zemanovy nedávné pokusy dělit společnost na „pražskou kavárnu“ a zbytek, přičemž právě „pražská kavárna“ stála údajně za Schwarzenbergem, souvisí, zdá se, se snahou rozšířit ono poměrně malé voličské jádro z prvního kola minulé volby.

Zeman má během tohoto testování zatím čas i na nějaký ten experiment a přešlap.  I tak byl podle zpráv z Hradu znepokojen, když výrazně poklesla jeho podpora po skandálním vystoupení v Hovorech z Lán na podzim minulého roku a ve světle proruské politiky i kritizované cesty do. Už tento samotný fakt dává odpověď na otázku, zda Zeman hodlá znovu kandidovat.

Odpověď zní, že kandidovat i navzdory svému chatrnému zdraví evidentně chce, ale pokud by viděl, že bude nejspíš poražen, kandidaturu může včas vzdát ze zdravotních důvodů. Porážka při obhajobě prezidentství by byla v českých poměrech bezprecedentní. A také symbolická, protože by značila konec postkomunistických poměrů, které Zeman ztělesňuje. Tomu jistě--už z důvodů historických--bude chtít stůj co stůj zabránit.

Zemanovy opakované cesty po jednotlivých krajích, kde vystupuje na veřejných prostranstvích, jakož i jeho kontroverzní výroky, jsou tak především formou prezidentské kampaně pro volbu v roce 2018. I proto je kontraproduktivní brát vážně prezidentovy různé výroky a rozebírat je. Jsou svým obsahem i dávkováním především testováním toho, co u veřejnosti zabere.

Když to nebude nějaké sociální téma nebo vulgarita, zabere třeba prohlášení na adresu muslimů nebo segregace hendikepovaných, za nimiž si každý domyslí Romy. A pokud potřebnou podporu nepřinesou takovéto nahnědlé výroky, zkusí Zeman zcela utilitárně něco jiného. Přitom mu u části voličů pomáhají i zuřivé odsudky jeho jednání ze strany intelektuálů, protože může sám sebe portrétovat coby oběť kampaně v médiích, v nichž, jak jinak, má rozhodující slovo „pražská kavárna“.

Pro Českou republiku je takováto předčasná prezidentská kampaň—ať už v podání Zemana nebo rádoby budoucích kandidátů—bohužel dost kontraproduktivní. Po dlouhé době máme vládu, která pracuje bez větších skandálů, a mohla by zvýšit důvěru ve stát, možná dokonce i ve stranickou politiku.

 Bohužel mediální scéna je pro změnu neustále zahlcována politickými skandály, které se tak či onak točí okolo Hradu, přičemž mnoho lidí Hrad, stát a stranickou politiku neodděluje. Jinými slovy: když se konečně po mnoha letech zklidnila stranická politika a začíná profesionalizovat státní správa, přebujelá ega politiků šilhajících už teď po Hradu tuto zlepšující se politickou realitu zastiňují.

ČRo Plus, 7.2.2015