Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Prezident dál testuje ústavnost

Prezident dál testuje ústavnost

Činy a vyjádření prezidenta Miloše Zemana v otázce jmenování profesorů začínají mít nádech absurdnosti. Jak známo, prezident před časem odmítl jmenovat profesorem Martina Putnu, což vzápětí ospravedlnil osobními výhradami k Putnově občanskému aktivismu.

Strhla se mela, v níž se na Putnovu stranu postavila řada rektorů a význačných osobností. Prezident nakonec reagoval tak, že se jmenování profesorů vzdává, protože prý není stroj na podpisy. Rusnokova vláda začala hledat způsob, jak tuto jeho zákonem předepsanou agendu převést na jiného ústavního činitele.

Nový ministr školství Marcel Chládek zvažuje takovou novelu vysokoškolského zákona, která by jmenování profesorů převedla na předsedu Senátu. Mluvilo se i dalších ústavních činitelích. Celý proces ovšem trvá příliš dlouho, tlak rektorů i obecně akademické obce na prezidenta rostl, takže Zeman se nakonec po dlouhých měsících nečinnosti uvolil poslední várku profesorů jmenovat s tím, že dekrety jim předá ministr školství.

Zároveň v rozhovoru s Chládkem nabídl, že by si jmenování profesorů nakonec mohl ponechat, pokud dostane právo vetovat ty, kteří by se podle něj profesory stát neměli. K tomu lze přičinit několik kritických poznámek.

Z ústavního hlediska je nepřípustné, aby prezident rozhodoval, které svoje zákonné nebo ústavní povinnosti bude plnit. A bude-li je plnit, za jakých podmínek. Ústava prostě nedává prezidentovi právo vybírat si pravomoci a povinnosti podle svého gusta. Prezident dokonce nemá ani legislativní iniciativu, aby mohl navrhovat změny zákonů.

Jmenování profesorů je navíc spíše než „pravomoc“ ryze formální prezidentská povinnost, oficialita. Aby se někdo stal profesorem, musí splnit řadu odborných a dalších kritérií, k jejichž posouzení existuje složitý zákonem daný systém. Jmenování prezidentem je pojato jako protokolární záležitost dodávající jmenovacímu aktu potřebnou vážnost, nikoliv jako prezidentská pravomoc přezkoumávat jednotlivé kandidáty.

I proto je poslední Zemanova nabídka, že si jmenování profesorů ponechá, ale jen za cenu, že se z ní stane pravomoc rozhodovat o jednotlivých kandidátech, naprosto nepřijatelná.

 

Když už jsou parlamentní politici natolik slabí, že nedokážou na prezidenta za jeho nečinnost při výkonu jedné z jeho zákonných povinností podat ústavní žalobu, bude skutečně lepší, když tuto část jeho agendy co nejrychleji převedou na jiného ústavního činitele. V tomto kontextu se také jeví jako rozumné, že se koaliční strany dohodly, že prezidentovi nedají žádnou roli ve jmenování a odvolávání nově zvažovaného postu generálního ředitele státní správy.

Právo, 28.2.2014