You are here: Home Members redaktor's Home Prezident ústavních pout zbavený

Prezident ústavních pout zbavený

Prezident Miloš Zeman se, zejména ve svém druhém prezidentském období, svobodně vznáší nad Ústavou i „idiotskými ústavními zvyklostmi“, a nijak se nenechá znepokojovat tím, že odpovědnost za něj--coby prezidenta „ústavně neodpovědného“--má vláda. Naposledy nám to předvedl v Srbsku.

Ačkoliv není známo, že by se změnila pozice české vlády ve vztahu k uznání Kosova Českou republikou, pan prezident oznámil svůj záměr zasadit se u nejvyšších českých ústavních činitelů o zneuznání dřívějšího uznání nezávislosti kosovského státu naší zemí. Podobně před časem při návštěvě Izraele během projevu v Knesetu ohromil přítomné izraelské politiky tvrzením, že se zasadí o přestěhování české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma.

České vládě tehdy nezbylo nic jiného než co nejrychleji ujistit světovou veřejnost, že českou ambasádu stěhovat nezamýšlí. Po Zemanově vyjádření v Srbsku pro změnu ministerstvo zahraničí bylo nuceno přispěchat s prohlášením, že naše země žádné plány zneuznat Kosovo nemá.

Pan prezident přišel v minulosti i s dalšími neotřelými nápady, které s vládou nikterak předem nekonzultoval. Evropský parlament kupříkladu před časem přivedl do stavu oněmělého úžasu „osobním názorem“, že Rusko by si mohlo nechat Krym, ale mělo by za něj Ukrajinu kompenzovat. To byl učiněný majstrštyk, protože v tomto případě dokázal náš pan prezident naštvat všechny: Ukrajinu, Rusko, evropské politiky i českou politickou scénu.

Což se zdá být vedle úsilí o zviditelnění hlavním cílem jeho občasných návrhů, které nejsou vlastně ničím jiným než promyšlenými provokacemi. Bohužel ale ne všechny končí tak, že se nad nimi dá mávnout rukou jako nad pouhou poťouchlostí.

Jako když se pan prezident rozhodl vahou toho, co zbývá z jeho autority, postavit tvrzení premiéra, že se na českém území nevyrábí a neskladuje ruský nervový plyn novičok, který byl podle všeho použit při pokusu zabít bývalého ruského agenta Skripala na území Velké Británie. Neváhal přitom zpochybnit kompetentnost tajných služeb vlastního státu.

Některé svoje kroky také náš pan prezident činí evidentně s cílem zalíbit se obyvatelům země, do níž zavítal. V Číně kupříkladu řekl, že se přijel učit, jak stabilizovat společnost, zatímco v Srbsku hned po příjezdu oznámil, že má rád Srby a nemá rád Kosovo. No nekupte to, pokud jste Srb!

Kontroverzní výroky prezidenta obdařeného moudrostí nad naše chápání jsou problematické, občas skandální, ale ještě horší je, že ostatní instituce státu, které mají dohlížet na to, aby se i prezident řídil zákony a Ústavou tak, jak to musí dělat každý jiný občan, nedělají v podstatě nic. Senát se sice vzmohl na schválení ústavní žaloby, ale ve Sněmovně už se šikují ti, kteří ji nepodpoří. Není to prý důstojné, nebo není dost důvodů. A vůbec, máme přeci jiné starosti.

Premiér se pro změnu neodhodlal ani k tomu, aby podal k ÚS kompetenční žalobu, když prezident neúnosně protahoval odvolání ministra, jehož odvolání premiér oficiálně navrhl. A neodhodlal se k činu, ani když prezident následně odmítl jmenovat ministra premiérem též oficiálně navrženého. Ústava sem, Ústava tam, lepší je prý se domluvit, mínil premiér.

Nemůže se teď tedy divit, když „ústavně neodpovědný“ prezident, zcela „osvobozený“ od vládního dohledu nad svými činy, naposledy nad obsahem své cesty do Srbska, poznamená pražský summit visegrádských lídrů s představiteli zemí západního Balkánu do té míry, že Kosovo svoji účast odřekne.

Pan prezident totiž ví, že tento premiér je z různých důvodů ve vztahu k němu v podřízené roli, ač Ústava říká opak, a že říkat si tudíž může, co chce. Dokonce i na oficiálních zahraničních cestách, jejichž financování mu poslušně vláda schvaluje, aniž by měla představu, s čím pan prezident na cestě vyrukuje.

 

Novinky, 13.9.2019