Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Prezidentova popularita versus ústava

Prezidentova popularita versus ústava

Senát nedávno přijal usnesení, aby prezident Miloš Zeman vystupoval zdrženlivěji a aby svými činy a projevy nerozděloval společnost. Usnesení bylo přijato osmnácti senátory z pětatřiceti přítomných.

O smyslu takového usnesení můžeme mít oprávněné pochybnosti. Silnější rozpaky ale vzbuzuje reakce prezidenta Miloše Zemana.

Ten označil usnesení Senátu za drzost, protože byl prý zvolen přímo občany a ne Senátem. Senátu prý důvěřuje jen 30 procent občanů, zatímco jemu 60 až 70 procent. Jak prý může instituce s tak nízkou důvěrou radit někomu, kdo má důvěru dvakrát větší?

Prezidentův podpůrce senátor Jan Veleba začal dokonce vypočítávat, jaká byla účast v druhém kole při poslední volbě senátorů a jaká byla při volbě prezidenta. Dopočítal se až k tomu, že mandát senátorů je prý ve srovnání s tím prezidentovým třetinový, takže co ho mají co mistrovat.

Tyto počty jsou smutnou ilustrací toho, jak Zeman a jeho příznivci chápou postavení prezidenta v ústavním systému. V ústavním systému liberální demokracie je totiž svým způsobem lhostejné, kolik lidí volilo kterého politika. Role zvolených politiků a institucí je vymezena ústavou a  zákony, nikoliv volební účastí a počtem hlasů.

Pokud bychom se drželi Zemanovy logiky, mohl by prezident příště začít argumentovat, že nebude respektovat odmítnutí jím navržených ústavních soudců Senátem, protože instituce dvakrát méně populárnější než on nemá co odmítat jím navržené kandidáty. Nebo by mohl přímo tvrdit, že nebude respektovat rozhodnutí ústavního soudu, protože ho tvoří soudci sice jím navržení, ale schválení Senátem.

Anebo: jelikož tři strany vládní koalice získaly dohromady ve sněmovních volbách asi o půl miliónů hlasů méně než Zeman v druhém kole prezidentské volby, dává to prezidentovi právo označit případné výtky vlády na jeho adresu za drzost, ač podle ústavy  je vláda za ústavně neodpovědného prezidenta odpovědná?

Ač Senát nemá vůči prezidentovi podle ústavy kontrolní pravomoci, přijetí usnesení, v němž vyjadřuje svůj názor a doporučení, není žádná jeho drzost, ale ústavní právo. Prezident by měl mluvit o své pozici v tomto kontextu. Jaká je zrovna teď jeho popularita (která mimo jiné před rokem klesla po sérii skandálů na úroveň Senátu), není žádným měřítkem jeho (ne)dotknutelnosti.

Právo, 10.3.2016