Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Prezidentovo a stranické pojetí demokracie

Prezidentovo a stranické pojetí demokracie

Když se prezident Miloš Zeman vloni po pádu vlády Petra Nečase rozhodl ignorovat tvrzení tehdejší vládní koalice, že má nadále potřebnou většinu k vytvoření nové vlády, a raději jmenoval svou vládu údajných odborníků, pravicové strany Zemana obvinily z útoku na parlamentní demokracii. Prezident byl nařčen z ohýbání ústavy a snah plíživě zavést (polo)prezidentský systém.

Námitky pravicových stran, k nimž se v obecné rovině připojila i sociální demokracie, byly z větší části oprávněné. Prezident si usurpoval roli, která mu v naší parlamentní demokracii nepatří, což pak ještě akcentoval neúměrným natahováním ústavních lhůt při sestavování vlády.  

Mýlil by se ale ten, kdo by si myslel, že loňský souboj jasně ukázal, že zatímco politické strany bojují za demokracii, prezident ji zpochybňuje. Zeman zpochybnil pouze u nás zavedenou formu demokratické vlády a některé ústavní zvyklosti.  

O rok později se u nás znovu bojuje o chápání demokracie a tentokrát je to Zeman, kdo rezolutněji než straničtí politici brání liberální demokracii, když kritizuje okleštění služebního zákona, k němuž došlo na základě kompromisu mezi vládním táborem a opozicí.

Liberální demokracie je širší pojem než demokracie parlamentní, protože to není jen jedna z forem demokratického vládnutí ale politický režim. Má přitom dvě tváře.

Ta procedurální znamená, že se s pomocí svobodných voleb realizuje vláda lidu—obvykle v podobě nějaké z voleb vzniklé politické většiny. Druhá tvář--liberálně konstitucionální—znamená, že existují pevná pravidla hry „nad lidem“, a tedy i nad politikou, která chrání nezávislost celé řady institucí, jakož i práva menšin a  jednotlivců, proti případné tyranii momentální politické většiny.

Ukazuje se, že mnozí z našich loňských vášnivých zastánců parlamentní demokracie jsou ve skutečnosti zastánci partokracie—tedy nadvlády politiky, reprezentované stranami, nad pravidly hry.

Když se nyní naskytne příležitost, abychom po deseti letech sabotování služebního zákona konečně odstínili státní správu od politických tlaků, jinak nebudou evropské peníze, vypukne poprask. Legislativci a strany, které se rozhodly EU vyhovět s pomocí zákona, který nijak nevybočuje z liberálně demokratické praxe běžné v řadě členských zemí, chtějí prý stvořit úřednickou šlechtu, která bude vládnout politice a možná zničí demokracii!

Pravda by to byla, pokud by demokracie měla být pouhou partokracií, v níž má státní správa primárně sloužit stranám k rozdělování politických lén a prebend bez ohledu na to, že to působí nemalou korupci. Nesmysl je to v případě, že ctíme základní pravidla liberální demokracie.

Zeman v minulosti strany leckdy iritoval, když účelově stavěl odborníky nad politiku. Ale v současném sporu o podobu služebního zákona stojí na správné straně.

Jeho chápání demokracie je o poznání komplexnější, než jsou představy našich stranických bosů, protože respektuje obě tváře demokracie, tedy nejen tu procedurální. Pokud bude legislativní zmetek, který se rodí na základě prý historického kompromisu vlády a opozice, vetovat, bude tedy zcela v právu.

Smyslem horečného přepisování zákona je totiž zabetonovat současný stav, v němž politika utilitaristicky používá stát ve svůj prospěch, nikoliv ve prospěch obanů, ale přitom „oblafnout“ EU tak, aby nepřestala posílat peníze. Pokud se to podaří, můžeme se těšit na další obří korupční skandály, v nichž jistě budou figurovat i další rozkradené evropské fondy.

Právo, 20.8.2014