Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Prezidentův dvojí metr

Prezidentův dvojí metr

Prezident Miloš Zeman vznesl proti některým ministerským kandidátům námitky, o nichž by se asi vážně diskutovalo, kdyby sám už předem dveře k diskuzi nezavřel anebo neuplatňoval dvojí metr do té míry, že tím své námitky diskredituje.

Lze začít tím, že kdyby prezident svoje námitky nezarámoval kostrbatou úvahou, že má dle některých ústavních expertů  právo odmítnout ministry navržené premiérem, ale naopak uznal, že coby hlava parlamentní republiky kandidáty nemůže nejmenovat, pokud mu v tom nebrání ústavní či zákonné důvody, bylo by kupříkladu jeho upozornění na podivně získaný titul kandidáta na ministra vnitra Milana Chovance možné pochopit jako přátelské varování a téma k vážné diskusi.

Jenže v dané situaci je trvání na Chovancovi pro koalici věcí vyššího principu. Případná změna nominace by vypadala jako uznání prezidentova ústavního výkladu, který by nás posunul k poloprezidentskému systému.

Dvojí metr se v prezidentově argumentaci nejvíc projevuje, když kritizuje ty nedostatky svých oponentů, které zcela pomíjí v případě svých spojenců. Nikdy kupříkladu nevyjádřil znepokojení nad tím, že jeho hlavní spojenec v ČSSD Michal Hašek získal titul JUDr. na právnické fakultě v šestitisícovém slovenském městečku Sládkovičovo, kterou čeští akademici zpochybňují. Tehdejší děkan fakulty a konzultant Haškovy práce, poslanec  za SMER Mojmír Mamojka, byl, byl nedávno odvolán z postu rektora univerzity na základě obvinění ne nepodobných těm, která hrála ústřední roli ve skandálu okolo plzeňských práv.

Stejně tak lze jen udiveně kroutit hlavou, když Zeman upozorňuje, že ministerský kandidát Jan Mládek prý nezískal bezpečnostní prověrku, ač ji k výkonu ministerské funkce nepotřebuje, ale klidně ponechá více než půl roku ve funkci svého kancléře Vratislava Mynáře, aniž by dotyčný se žádostí o prověrku--pro jeho funkci nezbytnou--nějak spěchal. K tomu ho nakonec donutil až mediální tlak.

O prezidentových požadavcích na odbornost ministrů už bylo dost řečeno. Stačí zopakovat, že ústava nedává prezidentovi žádné oprávnění stavět se do role arbitra odbornosti, navíc, že role ministra je politická.

Zeman nyní nově přišel s argumentem, že na odbornosti ministrů trvá, protože nemáme zákon o státní službě, na jehož základě by aparát ministerstva vedli odborně zdatní státní tajemníci. Přitom ale urychlené přijetí zákona je jeho podmínkou pro jmenování Andreje Babiše do funkce ministra financí, takže buď bude zákon nebo vláda. Proč tedy nadále požaduje, aby ministři měli odbornost státních tajemníků?

Zcela absurdní je pak prezidentovo kritérium odbornosti v podobě publikační činnosti ministrů, včetně odborných časopisů. Nejenže by tento požadavek nesplnila většina členů jeho bývalé vlády, jakož i tzv. odbornické vlády Jiřího Rusnoka, ale je to od „prezidenta dolních deseti miliónů“ námitka v podstatě diskriminační. Demokratický princip rovnosti v politice totiž předpokládá, že o politické funkce, včetně ministerských, se má právo se ucházet kdokoliv. Kritéria jsou politická, nikoliv odborná.

 Obecně je škoda, že Zeman s kritérii zachází tak svévolně. Některé jeho postřehy a námitky by jinak měly mnohem větší váhu. Jeho výroky na téma příští vlády ovšem jen posílily obraz politika, který má dvojí agendu: osobní, jako je třeba pomsta nebo posílení svých pravomocí, a oficiální, kterou prezentuje veřejnosti. I proto je těžké ho brát vážně.

Právo, 13.1.2014