Příběh staršího a mladšího bratra

Když se před pětadvaceti lety dohodli Václav Klaus a Vladimír Mečiar na rozdělení Československa, nemálo Čechů bylo spolu s Klausem přesvědčeno, že se tak zbavujeme obtížného břemene.

Slovensko bylo ekonomicky pozadu, Češi na něj údajně dopláceli. Hlavní slovenské politické síly navíc nesdílely neoliberální pohledy Klause a jeho stoupenců na reformy.

Dnes se Slovensko na Českou republiku ekonomicky už víceméně dotáhlo. Od roku 2009 platí eurem a v rodícím se projektu dvourychlostní EU má lepší šance zařadit se do tvrdého integračního jádra než Česko. Co k tomu přispělo?

V prvé řadě „revoluce“ občanské společnosti v roce 1998 proti Mečiarovi, který vedl od rozdělení federace zemi cestou neliberální demokracie. Mečiar prohrál volby, a už se nebyl nikdy schopen vrátit jako relevantní hráč.

I česká občanská společnost „povstala“ v roce 1999 v podobě hnutí Impuls 99 a výzvy „Děkujeme, odejděte!“ proti pokusům opozičně-smluvních ODS a ČSSD podvazovat demokracii. Na rozdíl od té slovenské ale neuspěla. S důsledky se potýkáme dodnes.

Post-mečiarovské Slovensko se pustilo do odvážných reforem, přičemž se vystříhalo „klausovských“ přehmatů. Vznikla široká koalice pravicových stran, etnických Maďarů a demokratické levice. Ta položila základy k tomu, aby o deset let později mohlo Slovensko vstoupit do eurozóny.

Důležité též bylo, že Robert Fico byl v roce 1999 schopen sjednotit post-komunistkou a sociálně-demokratickou levici v hnutí Směr.  To je další výrazný rozdíl proti Česku, kde ČSSD doplácí na existenci samostatné KSČM.

I když se slovenská pravice později rozpadla, Smer se svou relativně velkou podporou dodnes funguje jako kotva slovenské politiky. Navíc coby jeden z účastníků původní post-mečiarovské koalice byl Fico ochoten pokračovat v reformách. Byla to jeho vláda, která dotáhla přijetí eura.

Zatímco u nás jsme svědky nekonečných diskuzí o tom, jaké nevýhody by pro nás mělo přijetí eura, Slovensko i s eurem roste rychleji než Česko. Čeští euroskeptici si neradi všímají, že Slovensko, které není odcloněno od zbytku EU vlastní monetární politikou, bylo donuceno k rychlejší modernizaci v řadě oblastí než do sebe zahleděná Česká republika.

Příběh o vyspělejším Česku, které se před čtvrt stoletím zbavilo slovenského břemene, se tak při současné slovenské dynamice může už za několik let přepisovat v příběh mladé ambiciózní země, která si nemálo pomohla tím, že se zbavila konzervativního, k Evropě nedůvěřivého „staršího bratra“.

Právo, 28.8.2017