Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Případ Kvitová a české pokrytectví

Případ Kvitová a české pokrytectví

Zdá se, že se celá řada českých politiků a občanů probudila poprvé do éry globálního kapitalismu teprve v okamžiku, kdy se dozvěděli, že úspěšná česká tenistka Petra Kvitová si zřídila trvalý pobyt v Monaku, aby se vyhnula placení českých daní. Byli jsme tak svědky celé řady absurdních reakcí.

Někteří kritici se cítí „českou lvicí“, jak ji předzdívají komentátoři, být jaksi osobně zhrzeni a doporučují, ať v budoucnosti reprezentuje  raději Monako.

Nejradikálněji naladění kritici,  kupříkladu poslanec za ČSSD Stanislav Huml,tvrdí, že by Kvitová měla přijít o české občanství, což je argument zcela absurdní v globalizovaném světě, v němž se lidé stále častěji usazují z nejrůznějších důvodů v zemích, z nichž nepocházejí. I Česká republika nedávno značně usnadnila možnost mít dvojí občanství.

Další kritici se ve stylu a jazykem, který používalo komunistické Československo vůči emigrantům, pohoršují na tím, že Kvitová odešla ze země, kde se prý stala, tím kým je, s přispěním českých daňových poplatníků. Možná by si měli zpětně posvítit na Ivana Lendla a Martinu Navrátilovou.

Na druhé straně spektra zazněly hlasy, že Kvitová přesídlila kvůli daním do Monaka zcela logicky, protože české daně jsou příliš vysoké, navíc prý stát spoustu vybraných peněz použije neefektivně. Tito komentátoři ve svém neoliberálním zápalu asi dost přeceňují politickou sofistikovanost jedné tenisové hráčky.

Kvitové lze možná vyčítat jisté pokrytectví, protože jak ona, tak další tenisté, kteří už trvalý pobyt v Monaku delší dobu mají, kupříkladu Radek Štěpánek, ochotně hrají na národní strunu, když reprezentují Česko v týmových soutěžích. Jenže jen vycházejí vstříc poptávce veřejnosti, která je stejně rozpolcená jako oni.

Na jedné straně se mnoho lidí  rádo kýčovitě opájí vzepětími národní hrdosti, kterou dnes generují především sportovní úspěchy. Na straně druhé i mnoho takových „vlastenců“ klidně okrádá vlastní stát způsoby mnohem důmyslnějšími, než je přesídlení do Monaka, které jen využívá jednu z existujících neschopností politických systémů národních států čelit globálně fungujícímu kapitalismu.

Řečeno jinak, Kvitová i ostatní sportovci, kteří se rozhodli neplatit u nás daně, jsou jen jedněmi z mnoha, kdo fungují v schizofrenii globalizovaného světa, v níž se národní emoce střetávají s postupným rozpouštěním národních států v globálním kotli.  Vycházejí přitom z logiky systému, který pomohla stvořit neochota či neschopnost politiků utkat se s nadvládou peněz nad politikou.

V daňových rájích kvůli nižším daním a dalším výhodám sídlí podle posledních údajů více než 13 tisíc českých firem! Více než 300 miliard korun v dividendách převádějí zahraniční firmy, jejichž pobočky působí či vyrábí u  nás, na konta svých mateřských firem v zahraničí. Celosvětově je do daňových rájů „odklizeno“ kvůli daňovým výhodám více než 33 biliónů dolarů, což je--pro lepší ilustraci-- více než 600 biliónů korun---tedy zhruba šestisetnásobek ročního rozpočtu ČR!

Tento problém lze vyřešit jen vytvořením globálně fungujících politických struktur, které kupříkladu znemožní existenci daňových rájů a vytvoří jasná globální pravidla pro vybírání daní nebo nezdaněný unik dividend před hranice.To se ovšem nestane brzy, možná nikdy. Národní státy se tak budou dál utápět na různých úrovních v pokrytectví, jehož jednu vlnu u nás zvedl případ Kvitová.

Budou chtít podnikat globálně, aby uspěly, aby na konci dne lokálně s překvapením zjišťovaly, kolik příjmů z onoho podnikání skončilo někde úplně jinde než ve státní pokladně. Už kvůli tomu, že globálně fungující ekonomika zvýhodňuje při absenci globální politiky nejen chytráky a  podvodníky všeho druhu, ale i země, jako je Čína, které se nezdržují pracovními standardy, lidskými právy, sociálními systémy, apod.

Ani slábnoucí národní státy ovšem nejsou úplně bezbranné. I v Česku kupříkladu platí, že nelze jako daňový domov uvádět jinou zemi, i když v ní máte trvalý pobyt, pokud strávíte v Česku více než 183 dní ročně. I v Monaku se daně z příjmů fyzických osob daně neplatí jen z příjmů v Monaku.

Pokud by si daňové úřady chtěly na člověka, který si jen kvůli daňovým výhodám zřídí trvalý pobyt v jiné zemi, nebo na firmy registrované v daňových rájích „došlápnout“, není to nemožné. Jenže to právě české daňové úřady, na rozdíl kupříkladu od německých či švédských, moc neumí.

 Takže nám zbývá jen pokrytecké rozhořčení nad jednou teniskou, která je opravdu fenomenálně úspěšná především díky vlastní dřině a  nadání i nemalým obětem její rodiny, nikoliv zásluhou českých daňových poplatníků--na rozdíl od mnoha jiných, stát ve velkém podvádějících vykuků.

Právo, 12.7.2014