Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Přistěhovalectví se nevyhneme

Přistěhovalectví se nevyhneme

Nejrůznější průzkumy a sociologické studie naznačují, že Česká republika trpí jistou schizofrenií. Nedávný průzkum agentury Eurobarometr kupříkladu ukázal, že Češi v současné imigrační krizi suverénně vedou v rámci Evropské unie v odmítání přistěhovalců , když je až 81 procent z nich vnímá negativně.

Činí se i někteří přední čeští politici, včetně prezidenta Miloše Zemana, kteří běžence  vidí primárně jako bezpečnostní hrozbu a nejraději by je šmahem posílali pryč. Další pak varují, že imigranti budou zátěží pro sociální systém, nebo že budou brát Čechům práci.

Jenže jiné nedávno zveřejněné průzkumy a studie ukazují, že Česko, které má momentálně jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v Evropě, trpí nedostatkem nejen kvalifikovaných pracovních sil, ale také stále více nedostatkem pomocných pracovníků ve výrobě nebo řidičů. Pracovní úřady si stěžují, že nezaměstnaní Češi o tyto práce nemají zájem.

Sdělovací prostředky zároveň nedávno zveřejnily demografické údaje, které ukazují, že jelikož má Česko velmi nízkou porodnost, sníží se bez přistěhovalectví počet obyvatel v naší zemi do roku 2150 na zhruba 7 miliónů lidí. Zároveň se bude zvyšovat i počet lidí v důchodovém věku na úkor  lidí, kteří pracují, a financují tudíž sociální i důchodový systém.

Česká republika  tak kvůli nízké porodnosti, nedostatku kvalifikovaných pracovních sil v některých odvětvích, jakož i nezájmu nezaměstnaných Čechů o pracovní místa, která považují za podřadná, začne brzy narážet na meze svého ekonomického růstu. A to bude znamenat i vážné problémy pro sociální a důchodové systémy.

Pokud má země dál ekonomicky růst, nevyhne se přistěhovalectví. Někteří politici si představují, že se tento úbytek celkové populace i pracovních sil dá řešit řízeným přistěhovalectvím ze zemí nám kulturně blízkých, které jsou v současnosti chudší než Česká republika. Často je zmiňována kupříkladu Ukrajina, přičemž se zdůrazňuje, že Ukrajinci nemají problém se u nás asimilovat.

Jenže řízené přistěhovalectví se lépe daří v případech pozic, které vyžadují vysokou kvalifikaci, a jsou tudíž dobře placeny.  S řízeným lákáním pomocných sil všeho druhu to může být podstatně horší. Už třeba proto, že ani bohatnoucí Česká republika dlouho nebude schopna těmto pracovníkům nabídnout stejné výdělky jako západoevropské země.

Možná by tudíž neškodilo ubrat v současné poněkud hysterické politické a veřejné diskuzi o zhoubnosti přistěhovalectví ze zemí mimo Evropu, plyn. Vytváříme si úplně zbytečně obraz země, které se přistěhovalci vyhýbají nejen proto, že státy na západ od nás jsou bohatší, ale také proto, že vnímají její obyvatele jako netolerantní a její politiky a státní orgány jako vůči nim nepřátelské.

Mohlo by se nám tak snadno stát, že až si potřebu imigrace politici plně uvědomí, nebudou se do naší země hrnout migranti ani ze zemí, z nichž bychom je rádi získali. Mezi současnými běženci je přitom jistě dost lidí, kteří by po příslušném zaškolení mohli vykonávat práce, které Češi nechtějí. Zevšeobecňující tvrzení, že tito lidé nemají potřebné dovednosti, nebo, že přicházejí prý dokonce z kultur, kde se práce štítí, jsou ve své podstatě rasistická.

Naše země by prostě na základě racionální politické a  veřejné diskuze měla především začít přemýšlet nikoliv primárně o tom, jak co největší počet migrantů odstrašit, ale o tom, jak ty z nich, co u nás chtějí zůstat, zapojit do české ekonomiky i společnosti, a dát jim tak šanci na lepší život. Máme přitom tu výhodu, že se můžeme vyvarovat mnohých chyb, které vedly k problémům v západní Evropě.

ČRo Plus, 5.8.2005