Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Pro a proti k Zemanově výzvě

Pro a proti k Zemanově výzvě

Prezident Miloš Zeman v projevu u příležitosti piety za oběti holokaustu vyzval k mezinárodní vojenské intervenci proti Islámskému státu pod záštitou Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Okamžitě si vysloužil ostrou kritiku z různých stran.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se Zemanovu nápadu vysmál coby „křižáckému tažení.“ Problémy s Islámským státem a terorismem si prý musejí islámské země vyřešit samy.

Někteří komentátoři zase upozorňovali na to, že je od Zemana coby hlavy vojensky slabé a mezinárodně nepříliš angažované země, jakou je Česká republika, laciné a pokrytecké vyzývat světové mocnosti k vojenské akci. Další komentátoři upozorňovali na logistické problémy s takovou akcí. Kupříkladu kdo by prý spojeným vojskům členů Rady bezpečnosti velel? Rusové, Američané, Číňani?

Některé z výtek na adresu Zemana jsou v tomto případě jistě oprávněné, ale paušální odmítání vojenského tažení proti Islámskému státu je stejně zbytečně generalizující , jako jsou některé projevy Zemanova válečnického apetitu a úvah o Islámu. Tvrdit kupříkladu, že si s Islámským státem musejí poradit islámské země, je jakousi formou islámofobie či civilizační a náboženské nadřazenosti podle  hesla „co si v islámském světě navařili, ať si také vylízají.“

Vcelku pochopitelně se zde projevuje jakési trauma Západu z minulých nezdařených intervencí v islámských zemích, jenže skutečností zůstává, že Islámský stát není jen problémem islámského světa nebo daného regionu, a že ho bude jen velmi těžké porazit jen s pomocí leteckých úderů a vyzbrojování Kurdů i logistické podpory pro iráckou armádu.

 Bylo by zajímavé sledovat, co by říkali ti, kdo dnes šmahem odmítají už jen myšlenku na vojenskou intervenci proti Islámskému státu, kdybychom se dozvěděli, že získal kupříkladu zbraně hromadného ničení. Představa to není bohužel nikterak nereálná. Islámský stát má nejen peníze, ale také ovládá část území dvou států, Iráku a Sýrie, které prosluly v minulosti držením a používáním chemických zbraní. Jsme si jistí, že všechny sklady těchto zbraní byly zničeny?

Chceme-li skutečně Zemana kritizovat za jeho výzvu, je se spíše třeba ptát, zda je vhodné, aby ji místo diplomatického jednání prosazoval v podobě plamenných a se západními spojenci nekoordinovaných výzev během piety za oběti holocaustu.

A také zda nejednal spíše jen jako jakýsi mluvčí Vladimíra Putina, který se na osvětimskou pietu nedostavil. Rusku by se v současné situaci velmi hodilo, kdyby se mohlo tvářit jako spojenec Západu v boji proti Islámskému státu, protože by  tak odvedlo pozornost od svého počínání na Ukrajině. A spojenci ve válce na sebe také neuvalují sankce. Rusko by tak zabilo dvě mouchy jednou ranou, a Miloš Zeman, zdá, se zájmům Ruska velmi dobře rozumí.

Obecně je škoda, že jinak zcela legitimní výzvu k pozemní vojenské akci proti Islámskému státu přednesl právě český prezident, a že ji doprovodil apokalyptickými vizemi o „superholokaustu“ ze strany Islámského státu proti Západu. Ten totiž  při současné nesouměřitelnosti sil obou táborů opravdu nehrozí, ani kdyby islámští fundamentalisté aktivovali o mnoho více teroristických buněk v Evropě než zatím dokázali, nebo kdyby získali přístup k omezenému množství zbraní hromadného ničení.

Hrozí ale, že pasivita Západu vůči této kriminální baště islamistů může v západních společnostech dál posilovat strach a plošnou nenávist k islámu. A strach a nejistota, co dělat tváří v tvář zločinným praktikám islamistů, včetně těch v Islámském státu,  je v této chvíli naším největším nepřítelem.

ČRo Plus, 28.1.2015